V roce 1987, tedy v době, kdy se v Československu začaly projevovat změny v atmosféře a napětí socialistického systému, přišel do kin film 'Bony a klid'. Režisérka Věra Chytilová, známá svým odvahou prolamovat konvence a provokativností, vytvořila dílo, které bylo v mnoha ohledech kritikou tehdejšího systému. Satirická komedie si vzala na mušku především konzumerismus a absurdity socialistické byrokracie, což jí na jedné straně přineslo obdiv, ale také kontroverze.
'Bony a klid' sleduje příběh mladíka, který se snaží prodrat systémem výměny západní valuty a místních bony. Tyto bony byly v té době obcházeným způsobem, jak legálně nakupovat v prodejnách Tuzex zahraniční zboží. Roman Skamene, který hrál hlavní roli, si získal sympatie diváků svou schopností vykreslit komický a zároveň tragický charakter postavy. Film dokonale reflektoval frustrace a touhy obyčejných lidí, kteří chtěli ochutnat kousek toho zakázaného ovoce.
Po premiéře 'Bony a klid' se film rychle stal diskuzním tématem mezi lidmi i kritiky. I když někteří kritici poukazovali na ne zcela dokonalé řemeslné zpracování a místy těžkopádný scénář, většina diváků oceňovala hlavně to, jakým způsobem film dokázal vystihnout absurditu každodenního života v socialistickém státě. Humor byl používán jako efektivní nástroj k tomu, aby diváci mohli lépe strávit realitu, ve které žili.
Nehledě na jeho kritické přijetí se 'Bony a klid' stal součástí československého kulturního dědictví. Ještě dnes si mnoho lidí pamatuje na některé ikonické scény, které se staly jakýmsi zrcadlem tehdejší doby. Film se navždy zapsal do paměti diváků a vyvolal v mnohých nostalgické vzpomínky na mladická léta. I po více než třech desetiletích je často citován a je pojímán jako důležitý příklad toho, jak kinematografie může sloužit jako forma sociální kritiky.
V roce 2014 se fanoušci filmu dočkali pokračování s názvem 'Bony a klid 2'. Bohužel pro mnohé, kteří se těšili na návrat do starých časů, nepřinesla dvojka ten očekávaný úspěch. Kritici ji označili za slabší odvar původního filmu, postrádající kouzlo a chytré satirické vstupy, které proslavily první díl. To však nic nemění na tom, že původní 'Bony a klid' nadále zůstává milníkem československé filmografie.
V závěrečném hodnocení nelze popřít, že 'Bony a klid' představoval důležitou výpověď o své době. Jeho odvaha otevřeně pojmenovat problémy a nedostatky tehdejší společnosti z něj činí více než jen film – je to společenský dokument, který osvětluje kulturní a sociální realitu Československa 80. let. Jeho dědictví žije dál, inspirující nové generace umělců a diváků k hlubšímu zamyšlení nad změnami ve společnosti.