srpna, 19 2025

Život plný příběhů – cesta Jiřího Hubače k televizní legendě

Jiří Hubač už během mládí v Praze mířil jinam, než by kdokoliv čekal od pozdějšího scenáristy Sanitky. Nejprve vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a nějaký čas pracoval jako konstruktér. Jeho denní práce ale nebyla naplněná – mnohem víc ho lákalo vyprávět příběhy a tvořit své vlastní světy.

Televiznímu světu propadl až po roce 1961, když nastoupil jako dramaturg do Československé televize. Tehdy se začal intenzivně věnovat scénářům a postupně se vypracoval v uznávaného scénáristu. V roce 1974 si vyzkoušel volnou nohu – a naplno rozjel svoji kreativitu, která mu otevřela cestu nejen k televizním seriálům, ale také k divadlu a adaptacím literárních děl.

Sanitka, Dobrá Voda a další: Jak vznikaly legendy české televize

Typické pro Hubače bylo, že psal přímo na tělo konkrétním hercům. Herečtí matadoři jako Jaromír Hanzlík nebo Jiří Bartoška dostali do rukou role, které už při psaní „dostal do vínku“ právě pro ně. První velký úspěch zaznamenal už s hrou Ikarův pád a následně s Nezralými malinami. Ale skutečný televizní kult přišel teprve v roce 1985 – se seriálem Sanitka.

Sanitka se stala naprostým hitem. Na české obrazovky přinesla naprosto realistický pohled na každodenní život záchranářů a lékařů v době, kdy podobné záběry lidi fascinovaly. Hubač dal hlavní roli mladému lékaři Dr. Janderovi, který se dobrovolně rozhodne naskočit do sanitky a čelit náročným zásahům. Seriál čerpal ze skutečných událostí – třeba když Hubač využil příběh tragické letecké nehody v Suchdole. Díky tomu působila Sanitka jako autentická sonda do tehdejší společnosti.

Málokdo zná detailní příběh zrodu seriálu. Na scénáři začal Hubač pracovat spolu s lékařem Jindřichem Fairaizlem, jenž kvůli tehdejšímu režimu zůstal dlouho utajeným spoluautorem. Produkce trvala roky, scénář ležel šest let v šuplíku, než byla jeho realizace konečně povolena. Nakonec se seriálu chopil režisér Jiří Adamec, tehdy známý pohádkami jako Princové jsou na draka – a povedlo se mu překonat i původní očekávání.

Kromě Sanitky byl Hubač podepsán i pod dalšími úspěšnými díly jako Dobrá Voda, Babí léto a řada klasických televizních filmů. Z dramatizací stojí za zmínku Shogun podle Jamese Clavella a adaptace Hemingwayova románu Komu zvoní hrana. Diváci si jej spojují také s filmy Všichni moji blízcí nebo ikonickou sérií Tři chlapi v chalupě.

Za své dílo získal ocenění Zasloužilý umělec (1989), Trilobit a Vladislav Vančura, v roce 2000 byl uveden do televizní Síně slávy během udílení TýTý. Nikdy ale neztratil ostražitost nad svými scénáři – svolil k pokračování Sanitky jen s důslednou ochranou autorských práv.

Když Česká televize chtěla uctít Hubačův odkaz, reprízovala jeho nejslavnější film Všichni moji blízcí a připravila speciály zacílené na jeho tvorbu. Díky tomu na něj česká kultura nezapomíná – a jeho jméno stále znamená záruku kvality a originality na tuzemské obrazovce.