Když se v geopolitice střetnou energetické zájmy a náboženský fundamentalismus, výsledkem bývají často napjatá diplomatická stykáčka. Francie a Itálie se nyní pokoušejí najít společnou řeč s Íránem, aby zajistily bezpečný průchod svých plavidel Hormuzským průlivem. Jde o kritickou vodní cestu, kterou v běžných časech protéká zhruba pětina světových zásob ropy a zkapalněného zemního plynu. Situace je však o tyle složitá, že se odehrává v době, kdy je doprava v této oblasti prakticky zastavená a napětí v regionu dosáhlo svého vrcholu.

Tato zpráva, kterou jako první přinesl deník Financial Times, přichází v momentě, kdy Teherán vsadil na tvrdou linii. Nový nejvyšší vůdce Mojtaba Khamenei ve svém prvním oficiálním prohlášení po nástupu jasně deklaroval, že průliv zůstane blokován. Tady je ten háček: zatímco nejvyšší velení v Teheránu hraje roli neústupného strážce, diplomatické kanály v zákulisí běží naplno. Zda se jedná o skutečnou snahu o dohodu, nebo jen o sondažní let, zůstává zatím v šarečce.

Diplomatická hra v troskách energetického kolapsu

Proč to vlastně celý tenK spor řešíme? Jednoduchý. Hormuzský průliv je pro globální ekonomikutežce jako kyslík. V současnosti jsou všakK shipmenty přes tuto trasu zanedbatelné. Dopravní společnosti už dávno přestały spoléhat na diplomatické sliby a začaly vyžadovat doprovod od amerických a západních námořních sil. To je ale riskantní hra.

Zatímco Francie, Itálie a Řecko mají své válečné lodě v Červeném moři v rámci mise Evropské unie Aspides, situace v Hormuzu je jiná. Podle zdrojů Financial Times není žádná evropská námořní síla ochotna doprovázet plavidla přímo v průlivu, pokud by to hrozilo přímým útokem Íránu a následnou eskalací konfliktu. Nikdo nechce být tím, kdo nechtěně spustí válku kvůli několika tankerům.

Zajímavé je, že Itálie následně zprávy o své účasti na vyjednáváních popřela. To je v diplomacii klasika – oficiální popření při tajných rozhovorech. Velká Británie se mezitím distancuje od přímých jednání s Teheránem, i když britská ministerka zahraničí Yvette Cooperová v rámci své návštěvy v Saudské Arábii intenzivně konzultuje s okolními státy, jak zajistit kontinuitu dodávek ropy. Je vidět, že Západ je v této otázce rozštěpený.

Ruský prvek a komplikace v jaderných dohodách

Jak by to fasting šlo, diplomatické úsilí by bylo sice těžké, ale jasné. Jenže do hry vstoupila Rusko. Agentura Reuters uvádí, že Moskva zkomplikovala snahy Západu o návrat Íránu k podmínkám jaderné dohody. Rusko totiž nověstahuje, aby sankce uvalené proti němu samotnému neohrozily jeho spolupráci s Teheránem.

V podstatě tak Rusko říká: „Pomůžeme vám s Íránem, ale jen pokud přestanete škrtat nám do financí.“ Tato vzájemná provázanost Moskvy a Teheránu vytváří blok, který znemožňuje rychlé vyřešení krizového stavu v Perském zálivu. Je to klasické geopolitické šantážování, kde energetická bezpečnost Evropy slouží jako vyjednávací čip.

Výměna vězňů: Lidské osudy jako diplomatické mince

Zatímco se politici hádají o ropu, v zákulisí proběhla dramatická lidská výměna. Francouzští občané Cécile Kohlerová a Jacques Paris se po téměř čtyřletém věznění konečně vrátili domů. Dorazili na letiště Charles de Gaulle a následně byli přijati prezidentem Emmanuelem Macronem v Élysées.

Konec jejich pobytu v Íránu byl mrazivý. V říjnu 2025 byli odsouzeni k 20 a 17 letům vězení za špionáž ve prospěch Francie a Izraele. Poté je sice v listopadu 2025 pustili z vězení, ale drželi je v domácího arestu v budově francouzské ambasády v Teheránu. Cesta domů vedla přes Baku v Ázerb aidedžánu, což podtrhuje složitost transportu.

Proč je pustili zrovna teď? Odpověď je v jedné konkrétní osobě. Věří se, že výměnou za ně byla propuštěna íránka Mahdi Esfandiaríová, která žila v Lyonu a byla zatyclena začátkem loňského roku za podněcování k terorismu. Pro Írán je takto „hostage diplomacy“ (diplomacie rukojmí) standardním nástrojem. Západní úředníci i organizace za lidská práva už dávno varují, že Teherán zadržuje cizince jen proto, aby mohl vyjednávat o propuštění svých občanů nebo o zmražených bankovních aktivech.

Co nás teď čeká?

Perspektiva nejbližších měsíců vypadá nejasně. Máme zde tři hlavní linie napětí:

• Energetická: Pokud se nevyjedná bezpečný průplav, ceny ropy mohou znovu prudce vyskočit.
• Vojenská: Ochota EU poslat lodě do Hormuzu je nulová, pokud hrozí přímý střet.
• Diplomatická: Vztahy s Íránem jsou nyní vázány na ruské podmínky a vyměňování vězňů.

Zůstává otázkou, zda Mojtaba Khamenei skutečně udrží svou hrozbu o trvalé uzavření průlivu, nebo zda je to jen hra na vyčkání lepších podmínek pro vyjednávání. Jedno je jisté: v regionu, kde se míchají náboženský fanatismus a zájem o miliardy dolarů z prodeje ropy, není nic jisté. Detaily o počtu dalších zemí, které se pokoušejí s Íránem tajně vyjednávat, zatím nejsou známy. A možná to tak i zůstane.