Když se v sobotu 25. července 2026 nad vodami Kaspického moře rozlehla exploze, nikdo by netušil, že tento incident otevře novou a nepříjemnou kapitolu ve válce na Ukrajině. Ukrajinské bezpilotní letouny zasáhly íránské obchodní plavidlo, při čemž jeden člen posádky zahynul a druhý byl zraněn. Teherán to okamžitě označil za akt agrese a začal mluvit o odvetě.

Zde je ta podstatná věc: Írán nyní explicitně hrozí použitím balistických raket proti ukrajinskému území. Je to scénář, který evokuje noční můry strategů NATO – přímý vstup další velmoci do konfliktu. Ale co reálně hrozí? A proč si představitelé v Teheránu troufají takto hrát s ohněm?

Eskalace po útoku na loď

Reakce ze strany Ministerstva zahraničních věcí Íránské islámské republiky byla blesková a ostrá. Mluvčí Esmaíl Baghaí útok označil za „naprosto nelegální a neopodstatněný čin“. Nešlo jen o slova; v následných prohlášeních šlo přímo o hrozbu vojenské odpovědi, včetně možnosti raketových úderů.

To, co následovalo, bylo rychlé. Již v březnu 2026, tedy měsíce před tímto incidentem, předseda bezpečnostní komise íránského parlamentu Ebráhím Azízí prohlásil, že celá Ukrajina je pro Írán „zákonným cílem“. Odvolával se na právo sebeobrany podle Charty OSN. Byl to signál, který mnoho analytiků tehdy ignorovalo, nebo považovalo za prázdnou rétoriku. Nyní však získal hmatatelnou váhu.

Pohled z Kyjeva: Jsme již v válce

Zatímco v Teheránu hovoří o budoucích hrozbách, vedení v Kyjevě vidí situaci zcela jinak. Pro Volodymyra Zelenského není íránská hrozba ničím novým. V rozhovoru pro britskou televizi Sky řekl jasné věci: „Írán na Ukrajinu zaútočil již dávno.“

Myslí tím tisíce bezpilotních letounů typu Šahíd (v ruském provedení Geran-2), které dodal Rusku od roku 2022. Podle ukrajinského diplomata Andrije Sybihy je režim v Teheránu přímým spolupachatelem ruské agrese. „Podporuje ruskou zločinnou válku zbraněmi, které Ukrajince zabíjejí od roku 2022,“ napsal na sociální síti X. Z tohoto pohledu je útok na loď spíše symetrickou odpovědí než začátkem nové fronty.

Co říkají experti? Riziko existuje, ale...

Zde nastává ten nejzajímavější moment. Mají Íránané technickou kapacitu k tomu, aby naplnili své slova? Ano. Mají politickou vůli riskovat přímý konflikt s Evropou a USA? To je otázka.

Vojenský expert a bývalý mluvčí Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny Vladislav Selezňov v rozhovoru pro CNN Prima NEWS uvedl, že přímý útok je nepravděpodobný. Varoval však před jedním: „Teherán není dobré podceňovat.“ Což znamená, že i když rakety nestřelí, může přijít jiný tlak – například zesílení dodávek zbraní Rusku nebo kybernetické operace.

Souhlasí s ním i jiní odborníci. Ivan Stupak, bývalý pracovník SBU, upozornil, že íránské rakety jako Ghadr, Emad nebo Khorramshahr mají dolet 2 000 až 4 000 kilometrů. Fyzicky to stačí na Kyjev. Ale pravděpodobnost? Ta je malá. „Nezakládáme paniku, ale hrozbu nevyvracíme úplně,“ řekl pro agenturu UNIAN.

Rakouský analytik Markus Reisner pro Deutsche Welle šel ještě dál. Podle něj by pro Írán nedávalo smysl útočit na Ukrajinu, když má důležitéjší priority na Blízkém východě. Navíc by to znamenalo riziko zapojení NATO, pokud by rakety přeletěly nad územím členských států.

Diplomatický manévr a zrušený útok?

Existuje však detail, který vše komplikuje. Generálmajor Mohsen Rezáí, poradce nejvyššího vůdce Alího Chameneího, tvrdil ve státní televizi Press TV, že Írán skutečně vybral tři cíle na Ukrajině pro odvetu. Útok měl proběhnout. Pak ale údajně přišla omluva od Kyjeva a plán byl zrušen.

Je to pravda? Detaily jsou stále nejasné. Ukrajinské Centrum pro boj proti dezinformacím (CPD) k 28. červenci potvrdilo, že nemá žádné oficiální důkazy o přípravách íránského raketového útoku. Nicméně fakt, že vysoký generál o těchto plánech veřejně mluví, naznačuje, že v Teheránu vážně zvážili možnost přímého zásahu. Možná jako varování. Možná jako nástroj diplomatického vydírání.

Co nás čeká dál?

Většina analýz se shoduje na jednom: přímá válka mezi Íránem a Ukrajinou je málo pravděpodobná. Obě země jsou příliš vytíženy vlastními konflikty. Írán řeší situaci v Izraeli a Sýrii, Ukrajina bojuje o přežití s Ruskem.

Největším rizikem tedy není masivní raketový útok, ale hybridní eskalace. Více dronů pro Moskvu, lepší technologie, sdílení zpravodajských dat. To je cena, kterou bude Ukrajina platit za útok na loď v Kaspickém moři. A to je výsledek, který by ani jedna strana pravděpodobně nechtěla, ale ke kterému dochází pomalu a nenápadně.