Když si vzpomenu na Jana Kanyzu, herce a dabéra, vidím před očima jeho charismatické úsměvy z televizních obrazovek. Dnes je ale realita jiná. Tento český umělec se zcela stáhl ze veřejného života, odmítá digitální svět a věnuje se pouze jednomu koníčku – malování. Je to příběh muže, který si řekl „dost“ a zvolil si cestu solitéra.

V roce 2019 v rozhovoru pro Novinky.cz přiznal: „Nejsem stádní typ, jsem solitér.“ Tehdy to ještě znělo jako filozofické uvažování úspěšného herce. Dnes, kdy mu je přes osmdesát let, je to popis jeho každodenní reality. Kanyza už nehraje, nedabuje a dokonce nepoužívá internet. Místo toho tráví dny na chalupě mezi knihami a plátny.

Od Ordinace k paletě: Jak skončila herecká kariéra

Přechod od herectví k výtvarnému umění nebyl pro Kanyzu náhlým zlomem, ale postupným procesem. Už v roce 2013 v pořadu Českého rozhlasu uvedl, že všechno, co dělá, je "obrana proti zakrnění". Cítil potřebu tvořit jinak. Zatímco diváci ho znají především z role doktora Štursa v seriálu Ordinace v růžové zahradě nebo jako hlas George Clooneyho v dubingu, on sám cítil, že scéna ho již nesplňuje.

Rozhodnutí ukončit hereckou činnost definitivně oznámil kolem roku 2022. Podle informací z portálu Super.cz tehdy uvedl, že s herectvím "sekl" a nehodlá se k němu vrátit. Byl to šok pro fanoušky, kteří byli zvyklí na jeho přítomnost v médiích. Pro něj samotného to však bylo osvobození. "Při práci respektuji pravidla společnosti, ale o sobě chci rozhodovat sám," prohlásil dříve a dodržuje to doslova.

Život v ústraní: Bez internetu a sociálních sítí

Zajímavé je, jak radikálně Kanyza oddělil svůj soukromý život od moderní doby. V nedávném rozhovoru pro ČeskéDůchody.cz (květen 2026) potvrdil, že dodnes nepoužívá počítač ani internet. Ve světě, kde jsme propojeni nonstop, to působí téměř jako experiment. Nebo jen jako důkaz skutečné svobody?

"Dnešní doba je příliš závislá na technologiích," kritizoval. Místo scrollování sociálních sítí tráví čas četbou a malováním. Jeho domovem není luxusní byt v centru Prahy, ale spíše klidná chalupa, kde může být sám se svým myšlením. Ačkoli má údajně i zámek ve Francii, jeho srdce patří tichu a izolaci, která mu umožňuje kreativitu.

Malířská duše a Galerie Art

Když skončil s hraním, nezůstal sedět. Přesedlal na malování. Není to jen hobby, ale jeho hlavní identita. V roce 2022 mu Galerie Art uspořádala výstavu jeho obrazů, což byl jasný signál, že bere své výtvarné ambice vážně. I když některé zdroje uvádějí, že své obrazy někdy schovává pod gauč ze skromnosti či komplexů, faktem zůstává, že malování je pro něj způsobem, jak zpracovávat emoce a životní zkušenosti.

„Když mám vnitřní pohodu a radost, maluje se mi dobře všude," řekl v roce 2020. Jeho obrazy nejsou jen dekorací, jsou zrcadlem jeho duše. A ta je podle něj plná kontrastů – od radosti po hlubokou smutek nad tím, že "životní chyby nejdou vygumovat".

Proč je Kanyza tak populární i dnes?

Je fascinující, jakým způsobem veřejnost přijímá jeho stažení se ze světa. Místo odsouzení za "ztrátu relevance" je vnímán jako autentická postava. Lidé touží po upřímnosti, kterou Kanyza nabízí. Jeho výroky o závisti jako "rakovině ducha" nebo o tom, že každý člověk je originál, rezonují s lidmi, kteří jsou unaveni povrchností současné kultury.

I když se vyhýbá společenským akcím, občas se objeví v rozhovorech, například v pořadu Face To Face s René Kekelym nebo Retrojízda. Vždy tam mluví otevřeně o svých strasitech, včetně komplexů vůči svému pětiletému vnukovi. Tato zranitelnost ho činí lidským a blízkým.

Co nás čeká? Budoucnost solitéra

Nelze očekávat návrat Jany Kanyzy na divadelní prkna nebo do filmových studií. Jeho cesta vede dál ven z聚spotlightu. Pravděpodobně budeme sledovat další výstavy jeho maleb, případně nové audioknihy, pokud najde silnější důvod je nahrát. Ale hlavně bude pokračovat v životě, který si zvolil: v tichu, s štětcem v ruce a bez rušení digitálního hluku.

Jeho příběh je připomínkou, že není nutné žít podle očekávání ostatních. Stačí mít odvahu být sám sebou, byť to znamená být solitérem.