Ruský pokus o testování své nejpokročilejší balistické střely RS-28 Sarmat, běžně označované jako Satan II, skončil neúspěchem, který měl nejen technické, ale i politické důsledky. Satelitní snímky, zveřejněné společností Maxar, odhalují kráter o průměru přibližně 60 metrů na místě startovacího sila na kosmodromu Pleseck na severu Ruska. Tento jev, ve spojení s viditelným poškozením okolí, naznačuje, že zkouška proběhla 19. nebo 21. září. Oheň, který pokračoval ve spalování okolních lesů, dále dokládá rozsah havárie.
Pavel Podvig, analytik z Ženevy, který se specializuje na ruské jaderné síly, potvrdil, že podle všech dostupných indikací šlo o neúspěšný test. "Je to velká díra v zemi," uvedl s tím, že incident zasáhl jak raketu, tak samo silo. Podobné názory sdílí také Timothy Wright z Mezinárodního institutu strategických studií v Londýně. Upozornil, že způsob poškození značí selhání velmi krátce po zapálení motoru.
RS-28 Sarmat je konstruován tak, aby nesl jaderné hlavice na cíle tisíce kilometrů vzdálené v USA nebo Evropě, a je proto považován za ústřední prvek modernizace ruského jaderného arzenálu. Raketa je schopná nést až 16 jaderných hlavic, které mohou samostatně zasáhnout různé cíle, což zvyšuje její účinnost a schopnost zastrašení. Plánovaná integrace hypersonických klouzavých vozidel Avangard do Sarmatu měla představovat další krok k posílení strategické převahy Ruska.
Selhání testu představuje přímou hrozbu pro ruskou jadernou strategii odstrašení, zejména v kontextu probíhající války na Ukrajině. Jaderné zastrašování je klíčovou součástí ruské obranné doktríny, jež usiluje o udržení NATO v napětí prostřednictvím hrozeb a psychologického tlaku. Selhání Sarmatu II tak značně oslabilo důvěryhodnost ruských varování ohledně schopnosti provést jaderné údery.
Incident zdůrazňuje rostoucí obavy týkající se stavu ruského vojensko-průmyslového komplexu. Probíhající válečný konflikt na Ukrajině odhalil řadu nedostatků v ruských konvenčních vojenských schopnostech, včetně zastaralého vybavení a problémů s logistikou. Tento test a jeho neúspěšný průběh pouze podtrhují, že tyto výzvy mají dalekosáhlé důsledky i pro oblast rozvoje a údržby pokročilých zbraňových systémů.
Pro NATO tato událost představuje smíšené pocity: na jedné straně poskytuje úlevu, že ruský nejmodernější raketový systém nemusí být tak provozně spolehlivý, jak byl často prezentován. Na druhou stranu však poukazuje na možnost, že slabá infrastruktura ruského jaderného arsenálu může vést k větší možnosti chyb nebo nehod, což by mohlo vyústit v nebezpečí zvýšeného spoléhání se na jaderné možnosti ze zoufalství.
NATO by mělo tento neúspěch využít jako příležitost k přehodnocení své strategie jaderného odstrašení, zvláště v kontextu aktuálního konfliktu na Ukrajině. Zachování důvěryhodných strategických a taktických odstrašujících prostředků, posílení raketových obranných systémů a důraz na diplomatické závazky a kontrolu zbraní mohou přispět k udržení stability a prevenci eskalace do jaderného konfliktu.