V Česku se poslední dobou často diskutuje o dlouhodobé strategii nízkých mezd, kterou zastává vláda, Česká národní banka i přední ekonomové. Tato politika má sice snahu udržet ekonomickou konkurenceschopnost prostřednictvím nízkých nákladů na pracovní sílu, ale začínají se objevovat její vedlejší a mnohdy nežádoucí efekty.
Na první pohled může nízká nezaměstnanost vypadat jako znak zdravé ekonomiky. Avšak problém tkví v tom, že i přes tento pozitivní ukazatel se mzdy nezdvihají tak, jak by měla odpovídat situace na trhu práce. Dokonce i v veřejném sektoru stát neprojevuje dostatečnou iniciativu ke zvýšení platů, což má přímý dopad na tisíce zaměstnanců.
Kritici upozorňují na to, že tato politika nás táhne do slepé uličky. Nízké mzdy způsobují stagnaci v oblasti růstu produktivity, protože pracovní motivace a inovace často začínají u pocitu spravedlivého ohodnocení. Navíc to vytváří podmínky pro odliv mozků, kdy talentovaní a kvalifikovaní pracovníci hledají lepší příležitosti v zahraničí a odcházejí za lepšími mzdami a pracovními podmínkami.
Celkový vliv na živobytí obyvatelstva je nepopiratelný. Nízký mzdový růst se promítá do omezené kupní síly a tím pádem i do slabší poptávky po zboží a službách, což následně brzdí ekonomický růst. Kriticky to ovlivňuje i schopnost české ekonomiky přizpůsobovat se a rozvíjet se v konkurenčním globálním prostředí.
K dosažení dlouhodobě udržitelného růstu je proto nezbytné přehodnotit aktuální strategie. Byť levná pracovní síla krátkodobě přitahuje zahraniční investice, pro budoucnost je potřeba zaměřit se na zvyšování přidané hodnoty práce skrze vzdělání, technologický pokrok a lepší platové podmínky.