Těsně před startem slavné belgické klasiky La Flèche Wallonne se mezi špičkovými cyklisty rozhořela řada drobných psychologických her a strategií. Mattias Skjelmose, který jen nedávno pokořil Pogačara na Amstel Gold Race, neváhal předstoupit před novináře a vypíchnout jméno jediného borce, který podle něj může v Ardenách narušit Pogačarovo kralování: Thibau Nys. Podle Skjelmose je Nys nejen nesmírně silný ve stoupáních, ale zároveň dokáže okamžitě zareagovat na měnící se závodní situaci. "Pokud to někdo zvládne, bude to Nys. Ani já jsem si před Amstelem nemyslel, že kdy Pogačara porazím, ale tady to bude ještě těžší. Každý ví, že Mur de Huy je pro něj jako stvořený," svěřil se Skjelmose.
Soupeři ale rozhodně nebyli ochotni čekat na poslední kopec. Remco Evenepoel plánoval něco úplně jiného – místo tradičního nervózního čekání na nejtěžší část závodu chtěl rozdrobit peloton mnohem dřív. "Pokud se dostanu do formy, chci závod rozbít už před Mur de Huy. Nemá smysl hrát Pogačarovu hru, pokud už na základně kopce jedete s rukama na kolenou," naznačoval Evenepoel. Ten si dobře uvědomoval, jak silná je podpora týmu UAE Emirates pro slovinského favorita.
Mezi dalšími adepty na konečný úspěch figurovala známá jména jako Tom Pidcock, Romain Grégoire nebo Maxim Van Gils. Dalo se čekat, že závod nebude pouze o finálním výbuchu na La Flèche Wallonne, nýbrž o šachové partii, kterou někdo z favoritů přečte lépe než ostatní.
Od samého startu bylo jasné, že Evenepoel svůj plán myslel vážně. Tempo v pelotonu hned několikrát vystřelilo vzhůru, skupinky soupeřů se snažily utrhnout Nysovi či Pogačarovi – a UAE Emirates se museli otáčet. Slovinský šampión ale vypadal naprosto jistě, nepanikařil a jeho tým podržel závod pod kontrolou i v těch nejchaotičtějších chvílích. Pokus o rozdělení pole na větru nebyl tentokrát tak účinný, jak by si Evenepoel představoval. Ani repetitivní útoky nepřinesly kýženou změnu.
Rozhodující moment závodu přišel tradičně na Mur de Huy. Pogačar do posledního kilometru pečlivě šetřil síly a když ostatní talenti ztráceli dech, vystřelil. Se svým pověstným tempem za sebou zanechal nejen Nysova, ale i všechny ostatní soupeře. Ačkoli se Kévin Vauquelin dokázal držet nejdéle, nakonec musel uznat Pogačarovu převahu – slovinský favorit si dojel pro triumf s desetisekundovým náskokem.
Závěrečné pasáže La Flèche Wallonne ukázaly, že i když se soupeři snaží Pogačara zaskočit novými triky a taktikami, jeho kombinace fyzické síly a závodního čtení zůstává příkladem skoro nedostižného standardu. Všechno napětí a očekávání tady skončilo známým obrazem: v cíli slavil znovu on.