Pablo Larraín, známý režisér a mistr v zachycení psychologických portrétů slavných žen, završil svou filmovou trilogii filmem 'Maria'. Po úspěšných filmech 'Jackie' a 'Spencer', které se zaměřily na osobní život Jackie Kennedy a princezny Diany, přichází Larraín s pohledem na operní ikonu Marii Callas. Tato trilogie je unikát ve ztvárnění osobností, jež hrály významnou roli v kulturní sféře 20. století a jejichž životy byly často zastíněny bulvárními titulky a veřejným míněním.
Film 'Maria' není biografií v pravém slova smyslu, spíše nabízí imaginativní proniknutí do Callasina světa na konci 70. let, kdy byla na sklonku svého života. Tuto historickou a emocionální cestu ztvárňuje Angelina Jolie, jejíž výkon byl uznán kritikou jako silný a inspirativní. Je jasné, že Larraín vytváří nikoliv jen obraz veřejné osobnosti, ale snaží se proniknout do nitra ženy bojující se svými vlastními démony.
Pojem 'La Callas' není jen přezdívka, je to zápas mezi veřejným a soukromým já, který se stal ústředním tématem filmu. Na jedné straně stála zářivá operní hvězda, uctívaná po celém světě, na straně druhé obyčejná žena, která se snažila najít kousky sebe sama mimo reflektory. Toto dualitu Larraín vykresluje s jemným magickým realismem. Nenásilně provádí diváka labyrintem jejích myšlenek, přání a úvah o tom, kým byla a kým chtěla být.
Maria Callas je ve filmu obklopena několika postavami, které nejen obnažují její osobní konflikt, ale jsou také klíči k pochopení jejího světa. Pomocná role hospodyně Bruny a sluha Ferruccia poskytuje Callasové nezměrnou podporu, ale i zrcadlo, ve kterém se odráží její skutečné já. Skrze tyto vztahy film objevuje niterné momenty jejího života, tu tichou samotu, jež často provází velké umělce.
Opera, jako disciplinární instituce, byla pro Callas něco víc než profese. Byla to její úniková cesta, místo, kde se mohla cítit opravdu sama sebou, chráněna před chaosem okolního světa. Larraín nám ukazuje, jak Callas při interpretaci operních kusů dosahovala pocitu úplnosti, což v její soukromém životě často chybělo. Ve scénách, kde je opera centrálním bodem, se jako diváci setkáváme s opravdovou Callas, plnou vášně a emocionálního nasazení.
Cinematografie Edwarda Lachmana je dalším důvodem, proč film 'Maria' stojí za zhlédnutí. Jeho záběry úchvatně zachycují atmosféru Paříže 70. let – města bohatého na kulturu a historii, ale také na pocity nostalgie a melancholie, které dokonale rezonují s tématem filmu. Kromě vizuálních aspektů film úspěšně zachycuje ducha doby, kdy opera vrcholila a tvořila tehdejší kulturní panoráma.
Nenaplněné vztahy, profesní triumfy i osobní tragédie – to vše se proplétá ve vyprávění o Marii Callas. Přesně tak, jak se stírají hranice mezi realitou a představami, film nabízí pohled do duše ženy, která se snažila být více než idol mnoha generací.
Film 'Maria' obdržel smíšené reakce od kritiky, s 76% na Rotten Tomatoes, certifikaci, která přesto svědčí o jeho kvalitě a vlivu na současnou kulturní scénu. Angelina Jolie, která nese na svých bedrech těžkéjší břemeno tělesné a psychické přeměny v operní divu, byla chválena za to, jak věrohodně přivedla Callas zpátky k životu. Je důležité si uvědomit, že ačkoliv 'Maria' možná nedosahuje hvězdných hodnocení jako její předchůdci v trilogii, stále nabízí fascinující pohled na ženu, jejíž život byl z velké části definován jejím krásným, ale také náročným povoláním.
Larraín se rozhodl dát Marii Callas v tomto filmu tu konečnou ladnost a pokoru, kterou si zasluhovala. Jeho filmová óda na tuto výjimečnou umělkyni nás zve nevnímat ji jen skrze její legendární kariéru, ale také pomáhá pochopit její osobní útrapy, které vedly k její předčasné smrti. Film 'Maria' je úctyhodným příspěvkem k pochopení soukromých bojů, které často zůstávají skryty pod povrchem velkých úspěchů.