Země se otřásla tak silně, že to mnozí za svůj život ještě nezažili. Zemětřesení o síle 7,7 udeřilo 28. ledna 2020 krátce po druhé hodině odpolední místního času v Karibiku, v moři mezi Kubou a Jamajkou. Epicentrum se nacházelo asi 125 kilometrů severozápadně od jamajského města Lucea a jen 10 kilometrů pod povrchem. Právě ta mělká hloubka způsobila, že otřesy byly znatelné na stovky kilometrů daleko.
Ulice Kubánců v provincii Granma popraskaly, kanalizace v některých městech zkolabovala a lidé vybíhali z domů do ulic. V metropoli Havana však panika nevypukla, místní úřady hlásily jen drobné praskliny na novějších budovách. Na menších ostrovech, zejména na Kajmanských ostrovech, odkládali lidé práci a úřady začaly kontrolovat mosty i školy.
Vlnu paniky zvedla informace americké geologické služby USGS o možnosti vzniku tsunami. Varování se týkala nejen Kuby a Jamajky, ale sahala až k Mexiku, Belize, Hondurasu a Kajmanským ostrovům. Pobřežní stráž a civilní obrana okamžitě uzavřely pláže, přístavy byly evakuovány a lodě poslány do bezpečí. Lidé na jamajském pobřeží mohli jen naslouchat rádiu a sledovat moře – nakonec ale žádná ničivá vlna nepřišla. Senzory zachytily pouze velmi malé změny hladiny oceánu.
Pocit neklidu se přenesl i do Spojených států. V jižní části Floridy zaznamenali obyvatelé Miami slabé otřesy, které byly mimořádností – v této části USA jsou takové jevy velmi vzácné. Několik administrativních budov se preventivně uzavřelo, lidé čekali v ulicích, dokud odborníci potvrdili, že nebezpečí nehrozí.
V celé oblasti, kde se zemětřesení projevilo nejvíc – od Kuby po Honduras – nebyly hlášeny žádné oběti na životech, dokonce ani vážné zranění. Škody zůstaly zejména u popraskaných silnic nebo narušené infrastruktury, jako je kanalizace. Pro mnoho místních je ale vzpomínka na tyto minuty stále živá: zmatek, telefonáty rodinám, běhání po schodech a úleva, že tentokrát příroda neukázala svou nejhorší tvář.