Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek okresního soudu v trestní věci, kde šlo o napadení dvou ukrajinských žen, a nařídil novéstní řízení. Zdeněk Holzknecht, provozovatel pouťových atrakcí, se v roce 2024 stal terčem obvinění z útoku na dvě cizінки během poute v Plasí. Pro rozhodující roli v tomto sporu nyní soud nařídil povinnou rekonstrukci událostí přímo na místě činu, protože předchozí švachy v dokazování znemožnily jasné určení pravdy.

Tento zvrat přichází poté, co Okresní soud v Plzni-městě v červenci 2024 uložil obviněnému pouze polletni podmíněný trest sststupňovanou zkušební lhůtou 18 měsíců. Soud tehdy uznal pouze výtržnictví, zatímco závažnější obvinění z násilí zamítl. Tímto rozhodnutím však nebyl spokojen nikdo – ani státní zástupkyně, ani obžalovaný, natož obě napadené ženy. Tady končí první kapitola a začíná ta mnohem složitější.

Proč původní rozsudek neobstál?

Krajský soud v Plzni v aktuálním usnesení jasně konstatoval, že původní řízení nebylo dostatečně důkladné. Soudci upozornili, že se v prvním kole „neřešily všechny důkazy a vznikly pochybnosti o správnosti závěrů“. Hlavním problémem se stala nedostatečná dokumentace. Fotografie a náčrtky, které byly v Aktě, prostě neukázaly, jak se situace na místě skutečně odehrála. To je v trestním právu zásadní chyba.

Soud proto vyžaduje, aby se v novém procesu neobešlo bez fyzické rekonstrukce. Musí se u nich sejít všichni: Zdeněk Holzknecht, obě zraněné ženy a všechny klíčové svědky. Bez toho, aby si soudce „naživo“ vyzkoušel dynamiku útoku, není možné s jistotou říci, kdo mluví pravdu. Tedy v podstatě se vracíme na začátek, ale s mnohem přísnějšími požadavky na důkazní činnost.

Dva světy: Brutální útok nebo jen hádka?

Celá věc je komplikovaná tím, že si strany události v roce 2024 vykreslily naprosto odlišně. Obžaloba, která vychází z výpovědí oběch Ukrajinek, maluje velmi drsný obraz. Podle nich Holzknecht bez jakéhokoli důvodu udeřil mladší z žen nejméně třikrát otevřenou dlaní do obličeje. To ale nebyl konec. Následoval útok na vlasy – muž ji za ně tak silně tahal, až jí vytrhl celý chomáč. Žena nakonec upadla na trávník, kde zůstala bezvládně ležet.

Na druhé straně stojí verze samotného obviněného. Ten sice přiznal, že došlo k verbálnímu konfliktu, ale popírá jakoukoli fyzickou agresi. V soudu tvrdil, že jen chtěl projet autem a ženy mu překážely. „Já jsem vyšel z auta, řekl jim, že potřebuju projet. Ony na mě křičely. Vůbec nevím co. Podle intonace to byly nadávky. Také jsem prohodil nějakou nadávku: 'Blbý Ukrajinky, běžte na stranu'“, vypověděl.

Zde je ten háček: zatímco původní soudce věřila, že k násilí nedošlo a motiv nebyl národnostní, odvolávající strana tvrdí opak. Argumentují, že verzi žen potvrzují tři další svědkyně a především znalecký posudek, který s popisem útoku souhlasí. Podle nich šlo o jasný případ předsudkové nenávisti, což je v českém právu velmi citlivé a závažné téma.

Právní dopady a národní předsudky

Tento případ není jen o jedné rvačce na pouťové akci. Jde o to, jak české soudy interpretují tzv. nenávistné motivy. Odvolání před Krajský soud se opíral o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Appelanti tvrdili, že okresní soud zcela ignoroval indikátory předsudkové nenávisti, které jsou v evropském měřítku jasně definovány.

Hrozba trestu je v tomto případě značná. Původně obviněný čelil třem bodům: ublížení na zdraví, výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci. V nejhorším případě by mu mohlo hrozit až pět let vězení. To je propastný rozdíl oproti původním šesti měsícům podmíněně.

Zatímco civilní spory o finanční odškodnění byly přesměrovány do občanskoprávního řízení, trestní část se nyní stává znovu „živou věcí“. To znamená, že proces začíná znovu, ale s mnohem vyšším tlakem na to, aby byla zjištěna materiální pravda.

Co nás teď čeká?

Momentálně nevíme, kdy přesně se bude konat novéstní slyšení. Soud v Plzni-městě musí nejprve naplánovat termín rekonstrukce, což vyžaduje koordinaci všech účastníků. Bude zajímavé sledovat, zda v rámci rekonstrukce vyvzenou nové rozpory v dialedzích výpovědích, nebo zda se konečně ukáže, zda skutečně došlo k vytrhávání vlasů a úderům do tváře.

Pro obě ženy, které se cítily napadeny, je toto vítězství v odvolání zásadním krokem k uznání jejich utrpení. Pro pana Holzknechta je to naopak velmi nepříjemná situace, protože se nyní musí znovu postavit před soud a navíc fyzicky zopakovat své pohyby z daného dne před očima soudců.