Brutální realita životů Severokorejců ve stínu ruské války

Za ploty na ruských stavbách panuje režim, který si málokdo dokáže představit. Tisíce Severokorejců, kteří měli v Rusku vylepšit rozpočet svých rodin, nakonec bojují o přežití v otrockých podmínkách. Chodí do práce od šesti ráno do hluboké noci. Statistika je děsivá – běžná směna přesahuje 18 hodin, volné dny téměř neexistují, nárok na odpočinek je čistá iluze a za každé „provinění“ přichází bití maršovským obuškem. Severokorejci v Rusku zažívají denně doslova středověk.

Fyzické následky jsou jasné. Ráno se probouzejí s rukama ztuhlýma v křeči, s bolestmi zad i kloubů, bez pomůcek na ochranu zdraví. Jídlo je často podřadné, hygienické podmínky téměř na nule – a většina přespává v kontejnerech, kde vedro střídá neúnosná zima podle počasí. Záchody nebo koupelny jsou nedosažitelným luxusem. Podmínky popisované dělníky, jako jsou Tae nebo Chan, by nevydržela ani většina vězňů v pracovních lágrech.

Kdo v práci stojí, musí stát. Kdo sebou zavrávorá, čeká ho nejen křik, ale i fyzické násilí. Vedení pracovníků drží disciplínu pěstmi, dozory je sledují na každém kroku. Kollaborují s ruskými šéfy a zároveň slouží zájmům Pchjongjangu – právě kvůli nim není prakticky možné odtamtud utéct. Každý, kdo by zkusil hledat úlevu nebo svobodu, riskuje, že už nikdy neuvidí rodinu.

Špinavá hra s penězi: kolik vyděláte, tolik sebereme

Vydělat si v Rusku? Pro většinu těchto dělníků naivní sen. Na papíře sice dostávají „výplatu“, v reálu jim však většinu peněz sebere severokorejský režim pod záminkou loajality, tzv. „loyalty fees“. Vydělávají obvykle mezi 100 až 200 dolary měsíčně, ale reálně tuto částku často neuvidí, dokud se nevrátí domů – a tam už je čekají další poplatky nebo dokonce srážky za „neposlušnost“ či „porušení kázně“.

Co je pro každého Severokorejce největším šokem? Třeba vědomí, že pracovníci z Uzbekistánu nebo Tádžikistánu mají za tutéž práci až pětinásobně vyšší plat, mohou volně opouštět stavbu a navíc je nikdo nešikanuje za odpočinek. Oproti tomu severokorejci dřou od úsvitu do noci bez jakékoli ochrany. Nepomáhají jim mezinárodní úmluvy, nezastanou se jich odbory, záchrana v podobě tiché diplomacie zde neexistuje.

Rusko tímto postupem řeší akutní nedostatek pracovníků, na druhou stranu však „zavírá oči“ nad jasným porušováním mezinárodních dohod o lidských právech a není ochotné přijmout zodpovědnost. V praxi to znamená, že tisíce lidí jsou zcela vydány na milost režimu i ruským firmám, které tak šetří na mzdách, zvyšují zisky, ale propadávají se do šedé zóny moderního otroctví.

Umocněné problémy přináší válka na Ukrajině, kvůli které narůstá potřeba levné pracovní síly. Tento exemplární příklad zneužívání lidí je pro svět až děsivě známý a ukazuje, jak snadno se z obyčejného člověka může stát jen bezejmenný stroj, kterému chybí jakákoliv práva i naděje.