Plán na revoluci ve financování českých krajů právě narazil na zeď. Ústavní soud České republiky v úterý 1. července 2026 zamítl návrh na zrušení části zákona o rozpočtovém určení daní. To znamená, že současný, často kritizovaný systém dělení daňových výnosů mezi jednotlivé regiony zůstává v platnosti beze změny. Návrh podala loni skupina 32 senátorů, kteří tvrdili, že pevně stanovená procenta jsou zastaralá a nespravedlivá.

Rozhodnutí pléna soudu je jednoznačné: napadená úprava není protiústavní. Soudcem zpravodajem byl Jiří Přibáň, který zdůraznil tradiční zdrženlivost soudu při zasahování do daňové legislativy. Žádný ze soudců k nálezu nenapsal odlišné stanovisko, což signalizuje silnou konsenzuální pozici justice. Pro běžného občana to může znít jako suchopárná právní formalita, ale dopad je konkrétní – kraje budou i nadále hospodařit s penězi podle pravidel, která byla nastavena před více než dvěma desetiletími.

Neměnná procenta versus dynamická realita

Proč vlastně senátoři šli až k Ústavnímu soudu? Jejich argumentace byla jasná: zákon neobsahuje mechanismus, který by umožňoval průběžně přizpůsobovat podíly objektivním změnám. Demografie se hýbe, ekonomika kolísá, ale procentní klíč stojí. „Procentní určení podílů je neměnné, procenta nejsou odvozována od žádných objektivně měřitelných či dynamických ukazatelů, které by reflektovaly skutečné potřeby či vývoj jednotlivých krajů,“ stálo v návrhu, jehož obsah citoval server ČT24.

Tento statický přístup vede k nerovnostem. Podíly se pohybují od zhruba 3,2 procenta pro hlavní město Praha až po 13,8 procenta pro Středočeský kraj. Mezi tím se nachází Moravskoslezský kraj s téměř 9,6 procenta. Problém je v tom, že tento rozpis nezohledňuje počet obyvatel ani délku silnic, pouze fixní podíl a počet žáků ve školách. Výsledkem je, že některé regiony mají miliardy na účtech a inkasují úroky, zatímco jiné si musí půjčovat na základní investice, například do zdravotnictví.

Soud připouští chyby, ale ne zásah

Zajímavý je tón samotného nálezu. Ústavní soud totiž otevřeně přiznal, že současný systém není ideální. „Z hlediska rozdělení finančních prostředků mezi kraje jistě není ideální, že základem stávajícího systému nadále zůstávají fixní procenta... jež dlouhodobě nereflektují dynamické změny a v podstatě udržují status quo,“ uvedl soud. Přesto však konstatoval, že jde o otázku politickou, nikoliv ústavní.

Jiří Přibáň vysvětlil, že Ústavnímu soudu obecně nepřísluší posuzovat tuto problematiku, jelikož je v dispozici zákonodárného sboru. Soud může zasáhnout pouze tehdy, když by šlo o extrémní nevyváženost. Tu zde neshledal. Důležité je také upozornění, že stát deficity krajů kompenzuje mimo tento systém pomocí jiných nástrojů. Jinak řečeno, pokud má kraj málo peněz, stát mu často pomůže speciální dotací nebo transfery, čímž se eliminuje riziko bankrotu samosprávy, i když systém sám o sobě je kostrbatý.

Reakce politiků: Respektujeme, ale nesouhlasíme

Vládní i opoziční politici reagovali podobně: verdikt respektují, ale považují ho za promarněnou příležitost k reformě. Petr Fiala, zástupce senátorů za klub KDU-ČSL, uvedl, že pravidla musí odpovídat aktuální situaci. Podle něj se za dvacet let změnila ekonomická situace i rozsah služeb, které kraje poskytují. Fiala se osobně vyhlášení nálezu nezúčastnil kvůli jednání hospodářského výboru, což symbolicky odráží vzdálenost legislativního procesu od okamžitého rozhodování soudu.

Ostrojiější reakci přišla od hejtmanů. Petra Pecková, hejtmanka Středočeského kraje, na síti X uvedla, že bude usilovat o změnu systému. Kritizovala ignoraci počtu obyvatel a provozování nemocnic. „Je velký rozdíl, když některé kraje mají miliardy na účtech... a jiné kraje si ty miliardy musí půjčovat třeba od Evropské investiční banky,“ prohlásila Pecková. Podobně se vyjádřil Jiří Crha z Jihomoravského kraje, který zdůraznil, že jejich region za tu dobu přilákal 100 tisíc nových obyvatel, což se v rozpočtu vůbec neprojevilo.

Radim Holiš, předseda Asociace krajů České republiky a hejtman Zlínského kraje, označil verdikt za zklamání. Chyběl mu pohled na dopady na běžné lidi. Očekával posouzení toho, jak nerovnoměrné financování ovlivňuje kvalitu života občanů, nikoliv jen abstraktní právní konstrukce.

Co dál? Politická dohoda místo soudního zásahu

Protože soudní cesta selhala, míč je nyní zpět na straně politiků. Bez legislativní změny se nic nestane. A právě tam se objevují problémy. Kraje se shodují na nutnosti změny, ale obtížně hledají konsenzus na konkrétních parametrech. Každý chce pro sebe lepší podmínky. Moravskoslezský hejtman Josef Bělica přiznává, že shoda je složitá.

Paradoxně, navzdory zamítnutí ústavní stížnosti, se chystá zvýšení příjmů krajů. Plánuje se, že podíl krajů na inkasu sdílených daní vzroste z 9,76 procenta na 10,26 procenta a roční příjmy se do roku 2027 zvýší o 11,2 miliardy Kč. Tato změna je však výsledkem vládní rozpočtové strategie, nikoliv důsledkem tohoto soudního sporu. Je to známka toho, že problém vidí i exekutiva, ale řeší ho postupnými krůčky, nikoliv radikálním přepsáním zákona.