Bývalý prezident České republiky, Václav Klaus, se vyjádřil k současnému stavu Eurozóny a jejímu vlivu na ekonomiku. Podle Klause se projekt Eurozóny ukázal jako neúspěšný, což by mělo vést Českou republiku k hlubokému zamyšlení nad tím, zda je její vstup do této monetární unie vůbec žádoucí nebo dokonce nutný.
Klaus důrazně varuje, že přijetí eura znamená vzdání se národní měny a s ní i významného dílu ekonomické nezávislosti. Tvrdí, že národní měna je jedním z klíčových nástrojů, jakým může stát udržovat svou ekonomickou suverenitu. Z pohledu Klause je česká koruna symbolem a zárukou ekonomické stability, kterou nelze nahradit společnou evropskou měnou, která sama má značné problémy a silně omezenou flexibilitu.
Klaus rovněž upozorňuje, že veškeré diskuse o přijímání eura jen odklánějí pozornost od skutečně závažných ekonomických problémů, kterým Česká republika čelí. Argumentuje, že existence eura jako zástupného tématu kryje hlubší ekonomické a strukturní problémy, které jsou mnohem naléhavější a které zasluhují urgentní pozornost vládních i ekonomických elit.
Kriticky se staví také k optimistickým prohlášením některých politických a lobbistických struktur, které se snaží o co nejrychlejší adoptování eura. Podle Klause jsou tyto názory často motivovány ideologicky nebo osobními zájmy a postrádají seriozní politické a ekonomické argumenty. Zdůrazňuje, že rychlé zavedení eura může přinést více problémů než výhod, aniž by byly dostatečně zváženy dlouhodobé důsledky.
Jeho postoj je součástí širší kritiky ekonomických politik Evropské unie, zvláště pak ohledně rizik spojených se ztrátou národní suverenity. Klaus varuje, že připojení k jednotné měně by mohlo výrazně omezit schopnost České republiky reagovat na ekonomické výzvy a krize podle vlastních potřeb a možností. Poznamenává, že centralizované ekonomické politiky EU často neberou dostatečně v úvahu specifické potřeby jednotlivých členských států.
Větší retrospektivu nabízí Klaus i při pohledu na historický vývoj eurozóny, který podle jeho slov ukazuje, že naděje spojené s eury byly z velké části nenaplněny. Upozorňuje na mnoho krizí, kterým eurozóna čelila, a to nejen finančních, ale i sociálních a politických. Zdůrazňuje, že jednotná měna nedokázala přinést avizovanou stabilitu a růst, což by mělo být závažným varovným signálem pro všechny státy uvažující o přijetí eura.
Na závěr Klaus apeluje na české politiky a ekonomické odborníky, aby otázku vstupu do eurozóny zvážili velmi obezřetně a na základě důkladných analýz a ne jen ideologických přesvědčení. Varuje, že rozhodnutí nepřijmout euro může být v dlouhodobém horizontu mnohem výhodnější a moudřejší.