Jméno Esmail Gháni znal do včerejší noci málokdo. Teď jeho smrt plní titulky po celém Blízkém východě. Gháni, brigádní generál a velitel jednotek Kuds spadajících pod íránské Revoluční gardy, byl v Íránu považován za jednoho z nejmocnějších mužů. Před pěti lety převzal vedení po dramatické smrti Qasema Solejmáního, když Američané jeho předchůdce zlikvidovali během náletu v Bagdádu. Od té doby byl hlavním architektem skryté války Íránu v regionu – koordinoval podporu pro Hizballáh, jemenské Hútie i milice v Sýrii a Iráku. Těmto skupinám dodával zbraně, peníze i výcvik a tahal za nitky v řadě konfliktů, které pálí Izrael i jeho spojence.
Jaká byla cesta Ghániho koncem? V noci ze 13. na 14. června zaútočily izraelské letectvo na cíle spojené s Revolučními gardami. Teherán potvrdil, že Gháni zahynul v troskách budovy, údajně během porady nejvyšších bezpečnostních špiček. Izrael informaci nekomentoval, ale média poukazují na to, že šlo o součást širší 14denní vojenské operace, jejímž cílem je ochromit velitelský aparát a sítě íránských spojenců.
Odpověď na smrt muže, který stál v čele Izraelem nejnenáviděnější vojenské organizace, na sebe nenechala dlouho čekat. Írán odpálil dvě vlny balistických raket – méně než stovku střel nasměrovaných na vojenské cíle v Izraeli. Velká většina raket nepředstavovala hrozbu: systémy protivzdušné obrany Iron Dome a společná americko-izraelská technologie THAAD je zlikvidovala ještě ve vzduchu. Přesto však dopadlo několik raket – a možná i nebezpečných úlomků z interceptorů – v Tel Avivu. Místní nemocnice ošetřily 35 zraněných, v severních oblastech vypukly požáry.
Íránské Revoluční gardy hovořily o „desítkách zasažených cílů“ a masivní odvetě, ale podle analytiků bývají jejich tvrzení často nafouknutá. Počet vypálených raket sice není zanedbatelný, ale z pohledu schopností obou armád připomíná spíše vojenskou demonstraci – nikoli začátek otevřené války.
Na izraelské straně byla reakce překvapivě zdrženlivá. Očekává se, že operace proti íránským infrastruktům bude dál pokračovat, což potvrzují i slova izraelských politiků o „nekompromisním postupu“. Situaci sledují i Spojené státy – právě jejich obranné systémy zachránily, podle některých zpráv, část izraelského území před ničivými zásahy. Americká administrativa se netají znepokojením z rostoucího napětí: na Blízkém východě teď visí ve vzduchu otázka, zda se konflikt mezi oběma zeměmi může rychle přehoupnout do ještě většího násilí.
Kromě vojenského dopadu má smrt Ghániho i silný symbolický rozměr. Pro Teherán jde o další ztrátu v čele struktur, které držely íránský vliv v regionu. Pro Izrael je naopak odstranění takové postavy jasným vzkazem: i nejlépe chránění stratégové nejsou v bezpečí. Eskalace však teprve začíná – a obě strany se chystají na další kapitoly horkého léta.