Jan Kanyza, jedna z nejvýraznějších postav české herecké scény posledních dekád, si zvolil životní cestu, která je v éře neustálého online spojení téměř provokativní. Zatímco jeho kolegové bojují o lajky na Instagramu a řeší svůj image přes algoritmy, tento legendární herec žije v klidu bez internetu, počítače i sociálních sítí. Jeho postoj není jen pozůstatkem staromilství, ale promyšleným odmítnutím toho, co označuje za „rakovinu společnosti“. A jak sám říká, své osobní slabosti – nebo jak to on nazývá „mindráky“ – si tiše ukájí doma, daleko od anonymního soudu veřejnosti.

Tento technologický minimalismus není novinkou. Již v roce ledna 2018 v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka prohlásil, že sláva je „děvka nevděčná“ a filmový průmysl vnímá jako fabriku, kde jde spíše o konzum než o umění. Od té doby se jeho mediální obraz upevnil jako obraz solitéra, který si chrání svou duševní pohodu před náporu digitálního světa.

Rakovina společnosti a ztracená generace

Pro Jana Kanyzu nejsou chytré telefony ani tablety nástroji svobody, ale pouty. V článku z roku 2019 na serveru Novinky.cz otevřeně kritizoval způsob, jakým lidé komunikují. „Sedí naproti sobě a koukají do mobilu,“ popsal situaci v kavárnách, kterou považuje za absurdní. Sociální sítě, konkrétně Facebook a Instagram, pro něj nejsou místem sdílení, ale „asociálními“ platformami, kde lidé anonymně „vyzvrací své mindráky“. Tento výrok se stal jedním z jeho nejcitovanějších a dokonale vystihuje jeho averzi k veřejnému přetřásání soukromých problémů.

Kanyza se ironicky nazývá „spolužákem brontosaurů“. Připouští, že má chytrý telefon, ale ten mu je podle vlastních slov „k ničemu“. Dokonce přiznává, že ho může vyvést z míry i běžná mikrovlnka nebo vysavač. Je to upřímnost, která působí sympaticky právě proto, že není nafukovací. „Patřím ještě k té ztracené generaci, která čte knihy, a ne esemesky,“ řekl loni pro portál ČeskéDůchody.cz. Pro něj je kniha objektem, který lze vnímat všemi smysly – vůní papíru, váhou hmoty – zatímco elektronická čtečka je pro něj chladným strojem.

Důchod jako neúplné telefonní číslo

Zatímco se svět zajímá o jeho technologický půst, Kanyza musel čelit také tvrdé realitě finanční. Když mu přišlo rozhodnutí o výši penze, reakce byla jednoznačná: „Spadla mi brada.“ Penzi charakterizoval jako „neúplné telefonní číslo“, což je trefná metafora pro částku, která nedostačuje na důstojný život, natož na luxus. I přes toto rozčarování si však stěžuje minimálně. Řekl, že dnes žije naprosto normálním životem. Mají elektřinu a tekoucí vodu, přestali nosit kroje a topit petrolejem. To prý stačí k tomu, aby byl člověk moderní. Digitální technologie jsou pro něj nadbytečný šum.

Jeho útočištěm je chalupa v Libereckém kraji, kde tráví čas malováním obrazů. Tvorba je pro něj dialogem, nikoliv plánem. Obrazy často schovával pod gauč, protože se bál jejich hodnocení. Dnes už nehraje, alespoň ne pravidelně, a věnuje se rodině, přátelům „z masa a krve“ a prvotřídní kávě. Právě fyzická přítomnost blízkých lidí je tím, co mu nahrazuje veškerou virtuální interakci. „To vám nic na světě nenahradí,“ zdůrazňuje.

Proč je tento přístup v dnešní době unikátní?

V prostředí, kde herci budují kariéru na základě viditelnosti na sítích, je Kanyzova absence jasným signálem. Ukazuje, že úspěch nemusí být podmíněn neustálým self-marketingem. Jeho příběh rezonuje s mnoha lidmi, kteří jsou unaveni nekonečným scrollením a tlakem na dokonalost prezentovanou na profilech. Není to jen útěk do minulosti, ale pokus o nalezení rovnováhy mezi technologiemi, které mají sloužit lidem, a těmi, které nás ovládají.

• Život bez internetu: Herec dlouhodobě nepoužívá e-mail, internet ani sociální sítě.
• Kritika digitalizace: Označuje internet za „rakovinu společnosti“ a sociální sítě za místo anonymního vyzvracení.
• Peníze: Výši svého důchodu přirovnal k „neúplnému telefonnímu číslu“.
• Aktivita: Věnuje se malířství a pobytu na chalupě v Libereckém kraji.
• Postoj: Preferuje knihy před čtečkami a osobní kontakt před virtuálním.

Frequently Asked Questions

Jak Jan Kanyza reaguje na tlak společenských médií?

Jan Kanyza se tlaku médií aktivně brání tím, že z nich prakticky zcela odstoupil. Sociální sítě považuje za „asociální“ prostor, kde lidé anonymně zveřejňují své intimní problémy („mindráky“), což on preferuje řešit v soukromí domova. Nebojí se být terčem posměchu pro svou „staromódnost“, protože věří, že jeho kvalita života závisí na reálných vztazích, nikoliv na počtu sledujících.

Je pravda, že nemá žádnou technologii?

Není to úplně tak černobílé. Jan Kanyza vlastní chytrý telefon, který však používá minimálně a pouze v nutných případech. Nemá doma pevný internet ani stolní počítač. Běžné domácí spotřebiče, jako je mikrovlnka nebo vysavač, mu mohou připadat složité na obsluhu. Jeho cílem není žít jako poustevník v jeskyni, ale zbavit se závislosti na digitálním hluku a zachovat si mentální klid.

Co dělá Jan Kanyza po odchodu z herectví?

Po skončení aktivní herecké kariéry se Jan Kanyza věnuje především malování. Popisuje tvorbu obrazů jako rozhovor s plátnem, nikoliv jako striktně plánovaný proces. Čas tráví na své chalupě v Libereckém kraji, kde si užívá ticha, přírody a společnosti rodiny a blízkých přátel. Televizi sleduje minimálně a raději sahá po klasických tištěných knihách než po elektronických médiích.

Jaký má názor na výši svého důchodu?

Jan Kanyza reagoval na výši svého důchodu překvapením a rozhořčením. Svůj příspěvek přirovnal k „neúplnému telefonnímu číslu“, což symbolizuje pocit, že částka je nedostatečná a nesmyslně nízká vzhledem k jeho celoživotní práci. Přesto si na ni nestěžuje příliš hlasitě a snaží se žít skromně a spokojeně s tím, co má, bez nutnosti honit se za materiálním luxusem.