Když si legendární herec Jan Kanyza šel vyřídit starobní penzi, čekal na složku s úctyhodnou částkou. Místo toho zažil moment, který by mohl posloužit jako varování pro tisíce dalších českých seniorů. Částka, kterou mu přišla, byla tak nízká, že ji sám označil za „neúplné telefonní číslo“. Nešlo o žádnou mediální kampaň ani o snahu upoutat pozornost bulváru. Bylo to prosté a bolestivé zjištění muže, který desítky let bavil národ, ale v důchodovém systému se ocitl na hranici existenčního minima.

Tento příběh není výjimkou, bohužel spíše pravidlem pro řadu umělců. Jan Kanyza dnes žije střídavě v prostorném bytě na pražském Starém Městě a na chalupě v Podkrkonoší. Ačkoli má za sebou kariéru plnou rolí ve filmech i divadlech, jeho měsíční příjmy ze státního pojištění jsou podle jeho vlastních slov takové, že by bez doplňkových zdrojů musel žít v režimu extrémní úspornosti. První vyšší částka, kterou viděl, byla totiž pouze doplatkem za deset měsíců zpětně. Když pak uviděl skutečnou měsíční sumu, reakce byla jednoznačná: „Spadla mi brada.“

Šok z první složky: Co přesně herec zjistil?

Příběh se začal psát v roce 2022, kdy server České důchody publikoval rozhovor, který vyvolal širokou diskusi. Jan Kanyza tehdy popsal proces přiznání důchodu s typickou ironií sobě vlastní. Přečetl si částku a řekl si: „Hele, kolik mi dali, to je hezké, z toho se dá žít.“ Jenže manželka ho rychle vrátila do reality. Ukázalo se, že jde o doplatek za dlouhé období zpětně. Skutečná měsíční renta byla mnohem nižší.

„Tohle neúplné telefonní číslo budeš brát měsíčně,“ citoval herec slova své ženy Žofie. Tato metafora – důchod jako chybějící číslice v telefonu – se stala symbolem pro mnoho lidí, kteří se dozvěděli, že jejich celoživotní práce neznamená automaticky důstojné stáří. Podle různých variant tohoto příběhu, které kolují na internetu, se liší údaj o počtu měsíců doplatku (deset versus jedenáct), ale podstata zůstává stejná: základní důchod nestačí na běžný život ve městě.

Život na dvou místech: Praha versus severní Čechy

Aby si Jan Kanyza udržel standard, na který je zvyklý, musí spoléhat na více zdrojů. Samotná penze by mu stačila leda na to, aby se trvale přestěhoval na chalupu v Libereckém kraji a pěstoval si tam všechno jídlo. To je scénář, který se zdá být idylický, ale v praxi znamená radikální změnu životního stylu.

Nicméně herec nemá existenční problémy. Jeho finanční stabilitu zajišťuje kombinace několika faktorů. Zaprvé, prodává své obrazy. Jan Kanyza je vášnivý malíř a jeho díla nacházejí kupce mezi sběrateli. Zadruhé, významnou oporou je příjem jeho manželky Žofie. Ta se věnovala loutkoherectví a výtvarné tvorbě, což jí umožňuje mít vlastní finanční zdroje. Třetím pilířem je fakt, že pár žije úsporně a využívá výhody venkovského života.

• Důchod: Popisován jako nedostatečný pro samostatné přežití ve městě.
• Výtvarné umění: Prodej obrazů slouží jako klíčový doplňkový příjem.
• Manželka: Žofie přispívá do rodinného rozpočtu díky své profesi.
• Lokalita: Střídání Prahy a chalupy v Podkrkonoší minimalizuje náklady.

Odchod od mikrofonu: Malování místo dabingu

Zajímavým detailem je, že Jan Kanyza se aktivně stáhl z veřejného života. Od roku 1977 žije s manželkou Žofií, která je bývalou loutkoherečkou. Jejich vztah je jedním z nejstabilnějších v českém showbyznysu. V posledních letech herec přestal hrát i dabovat. Rozhodnutí ukončit tuto činnost padlo přibližně rok před některými nedávnými články, tedy kolem roku 2023.

Místo natáčení a divadelních zkoušek trávil čas v ateliéru nebo na chalupě. „Užívám si ticho,“ říká. Nemá internet, nesleduje sociální sítě a většinu dne stráví četbou knih a malováním. Tento krok může působit jako rezignace, ale pro Jana Kanyzu je to forma osvobození. Místo honby za rolí, která by mohla zajistit vyšší důchodový základ, si vybudoval život, kde má kontrolu nad svým časem.

Jeho dcera Barbora žije v Severní Karolíně v USA, kam se provdala za příslušníka americké námořní pěchoty. Rodina se vídá občas, často právě na chalupě nebo v ateliéru, kde společně malují. Tyto rodinné vazby jsou pro Kanyzu důležitější než jakákoli herecká role.

Co to znamená pro ostatní seniory?

Případ Jana Kanyzy otvírá širší debatu o postavení umělců v důchodovém systému. Mnoho herců pracuje na živnostenský list nebo na dohodu, což má zásadní dopad na výši odvodů do sociálního zabezpečení. Na rozdíl od zaměstnanců s pevnou pracovní smlouvou nemají vždy zaručený stabilní základ pro výpočet penze.

Jan Kanyza je v tomto ohledu štěstíček. Má majetek (chalupu, byt), má koníček, který se dá monetizovat (malování), a má partnerku s vlastním příjmem. Ale co ti, kteří tyto záchranné brzdy nemají? Jeho otevřenost v otázce financí pomáhá bourat tabu kolem tématu „starobní chudoby“, která hrozí i lidem s vysokým společenským statusem.