Adam Mišík přestal být jen jménem na hlavičce českých tabloidů. Po rozvodu s Natálkou Jiráskovou, 20letou modelem a studentkou, se jeho jméno stalo součástí širšího jevu – tanečnic, které přitahují české celebritky nejen svým pohybem, ale i tím, co za nimi stojí. A Mišík není jediný. Podle reportáže z ŽivotvČesku.cz z 22. listopadu 2025 je jeho případ jen vrcholkem ledovce. Mezi muži, kteří podlehl kouzlu tanečnic, figuruje i Jiří Mareš a Jiří Brzobohatý. Objevují se v kontextu vztahů s profesionálními tanečnicemi – někdy přechodných, jindy trvajících mnohem déle, než si veřejnost představovala.

Co se skutečně stalo mezi Mišíkem a Jiráskovou?

Rozpad jejich vztahu, který tři roky trval jako vzorový pár z televizního seriálu, proběhl v době, kdy se celá Česko-Slovenská filmová scéna shromáždila v Karlových Varech. Natálka Jirásková, dcera televizní moderátorky Ivy Kubelkové, byla v té době v Japonsku na Expo 2025Osaka, zatímco Mišík navštěvoval koncert Ben Cristovao (38) v Mattoni stanu. Tam, pod světly a hudbou, ho pozorovali fotografové – nejen s dívkou, která mu věnovala úsměv, ale i s tím, že se chová jinak než dříve.

Na scéně byla Bianca, sestra zpěváka. Nebyla tanečnicí, ale její přítomnost vyvolala spekulace. Blesk.cz, který potvrdil rozchod, uvedl, že Mišík s Jiráskovou dříve chodili ruku v ruce po kolonádě, často s Iva Kubelkovou, která byla jejich společným „doprovodem“ – až do doby, kdy dcera dosáhla 17 let. „Adam není její první láska a navíc je Natálka rozumná holka, která ví, co chce. Jestli jim to vydrží, nebo ne, nebudu předvídat,“ řekla Kubelková. Její slova znějí jako pokojný odstup – ale ne jako závěr. Spíš jako přiznání, že vztahy mezi celebritami a mladšími partnerkami už nejsou jen součástí reklamy. Jsou realitou.

Historický vzor: Když tanečnice byly více než jen pozadí

Toto není novinka. V 70. a 80. letech se v českém kině stávalo, že herečky, které tančily v kultovních filmech jako „Vyprávěj“ nebo „Kdyby tisícům“, nebyly jen umělkyněmi – byly i symboly nové svobody. Věra Chytilová, Ester Krumbachová nebo Jiří Menzel využívali tance jako jazyk, který mluvil o tom, co se nedalo říct. Dnes se ten jazyk přesunul z filmových plátn na Instagram, kde tanečnice jako Ivana Weinzettlová Jungová – novinářka i tanečnice – vystupují v pořadech jako Show Jan Krause. Jejich pohyb není jen estetický. Je politický. Je svobodný. A pro některé muže z veřejného života – příliš živý.

Kouzlo derby: Když tanečnice nejsou jen na pozadí

Na 18. června 2025 se do kin dostane film Kouzlo derbyČesko, který o tanci, vášni a životě na kraji společnosti vypráví. Hrají ho Hana Vagnerová, Alžběta Zea Ferencová, Linda Šejdová a Petr Uhlík. A co je nejzajímavější? Během nácviků se herečky, které měly v hlavě výpary a výpary, omezily jen na čaj. „My jsme byly skvělá čtyřka hereček – ještě Judit Pecháček a Zuzana Bydžovská – učily jsme si texty po večerech a chtěly jsme si dát drinky, ale pily jsme jen čaj,“ řekla Zea Ferencová. To není jen o zdraví. Je to o vědomí, že tance – i na filmové ploše – vyžadují vědomí, ne jen náhodnou vášni.

Proč to všechno dělá smysl?

Česká veřejnost se už nečudí, když herec začne chodit s tanečnicí. Ale přesto se ptá: proč? Je to jen o mládí? O atraktivitě? Nebo je to hlubší? Podle sociálního analytika Petra Hrubého z Univerzity Karlovy je to kombinace tří věcí: „Dance jako výraz svobody, který se liší od konvenčních vztahů. Tanečnice nejsou „dívky z pěší zóny“. Jsou profesionálky, které mají vlastní svět – a to přitahuje muže, kteří se cítí unavení z „normálních“ vztahů.“

Což znamená, že Mišík, Mareš nebo Brzobohatý nejsou jen „muži, kteří se ztratili“. Jsou lidmi, kteří hledají něco, co nevidí v kancelářích, na večírcích nebo v televizních rozhovorech. Něco, co se dá cítit v pohybu, v rytmu, v tichém oddechu mezi tanečními kroky.

Co dál?

Největší otázkou je, zda se tato trendová přeměna stane trvalou. Nebo jen dočasným „fází“ mezi celebritami, které se ztratily v médiích? Už nyní se v Česku objevují dokumenty, které sledují životy tanečnic za kulisami – a výsledky jsou překvapivé. Mnohé z nich vytvářejí vlastní produkce, vzdělávají mladé, založily vlastní školy. Některé se staly i autorkami knih. To znamená, že už nejsou jen „dívky, které přitahují celebritky“. Jsou subjekty. A to je největší změna.