srpna, 12 2025

Příběh Aliho Bozoğlana: Strach změnil všechno

Rok 2023 byl pro jižní Turecko rokem temnoty. Otřesy o síle 7,8 stupně jen v Hatayské provincii doslova srovnaly tisíce domovů se zemí. Mezi těmi, kterým přírodní katastrofa obrátila život vzhůru nohama, byl i pětapadesátiletý Ali Bozoğlan. Tři dny poté co jeho dům zmizel v troskách, se spolu s rodinou snažil vzpamatovat z noční můry, která postihla nejen je, ale celé okolí.

Chvíli žil prý v provizoriu: bez střechy nad hlavou, mezi přístřešky plnými vyděšených lidí a záchrannou technikou. Ač jeho rodina přežila bez zranění, v hlavě se začal rozvíjet hluboký strach z další pohromy. Představa, že by měl znovu bydlet v čemkoliv postaveném lidskou rukou, v něm i po měsících vyvolávala záchvaty paniky. Zemětřesení podle jeho slov změnilo nejen jeho domov, ale všechno, čím do té doby žil.

Život v jeskyni: Neobvyklý úkryt, nečekaný klid

Po dlouhých úvahách a několika zkouškách v různých nouzových ubytovnách Ali nakonec našel východisko po svém – v jeskyni na okraji města. Jeskyně prý nikdy nespadla, odolávala věkům i otřesům a pro něj představovala jistotu, kterou už nedokázal najít v žádném domě. Sám si místo přizpůsobil, trochu vylepšil a zařídil, aby v ní mohl zůstat, aniž by se bál dalšího kolapsu. Prý tu za dva roky našel něco, co přišel po zemětřesení úplně ztratit – vnitřní klid.

Místní úřady mu nabízely obytný kontejner, dokonce blízko centra, s elektřinou, a v suchu. To odmítl. Podle jeho vysvětlení má příroda poslední slovo a uprostřed skal na rozdíl od zdiva paneláků nehrozí, že ho pod sebou pohřbí stěny. Jeho okolí jeho rozhodnutí nechápe, jeho rodina s ním do jeskyně jít nechce, ale on se svého útočiště nevzdává.

Sociální sítě zachytily jeho příběh. Snímek Aliho Bozoğlana s batohem před jeskyní, fotka matrace na kamenné podlaze a uhrančivé komentáře k jeho odvaze — nebo naopak samotě. Ve společnosti, kde se přežití po katastrofě většinou rovná návratu do směrem k normálu, je jeho únik do útrob země něco, co Turecko ještě moc nezná.

Na jeho příkladu jde vidět, jak hluboce může trauma po katastrofě změnit pohled na bezpečí. Pro Aliho Bozoğlana není domov místem, ale pocitem bezpečí – i kdyby měl spát na holé zemi mezi tisíce let starými stěnami.