Neprodyšné sáčky mění jedlé houby v časovanou bombu

Většina lidí má za to, že jedovaté jsou hlavně záměny druhů – muchomůrka za bedlu a podobně. Jenže mykolog Vladislav Antonín varuje před dalším nečekaným rizikem: i oblíbené houby z lesa se mohou změnit na nebezpečné v závislosti na způsobu, jak je přinesete domů. Největší hrozbou je použití igelitových či jiných neprodyšných tašek.

Co se vlastně děje, když houby zavřeme do plastového pytlíku? Antonín to připodobňuje k situaci, kdy se člověk ocitne v přeplněné, špatně větrané místnosti: začne se potit, dýchat těžce, a brzy mu to není příjemné. U hub však tento proces, kterému se říká zapaření, vede ke skutečnému rozkladu bílkovin. Uzavřené prostředí bez cirkulace vzduchu způsobí uvnitř houby vlhko a teplo. Výsledkem je rozklad buněk, vznik toxických látek a nevratné znehodnocení – někdy během hodin.

Lidé pak často poznají neštěstí podle zápachu nebo slizkého povrchu, ale někdy jsou změny nenápadné. A právě v té chvíli může dojít k otravě, která se projeví zažívacími potížemi – nevolností, bolestí břicha nebo průjmem.

Houby mohou nasbírat i další škodliviny

Není to však jen skladování, co představuje nebezpečí. Houby samy působí jako houba také co do hromadění látek: když rostou v blízkosti frekventovaných silnic, skládek nebo polí ošetřovaných pesticidy, nasávají do sebe těžké kovy – například olovo, rtuť, kadmium. Mykologové proto doporučují vyhnout se sběru na těchto místech. Po havárii v Černobylu byla řeč také o radioaktivitě, ale dnes už radioaktivní izotopy většinou problém nejsou. Přesto je rozumné se zajímat, odkud houby pocházejí a kde vyrazit na sběr.

Přesto mají houby co nabídnout. Jsou zdrojem vitamínů, vlákniny i látek podporujících imunitní systém. Když jsou správně uchovávány, jsou výbornou potravinou i zdravým zpestřením jídelníčku.

Další riziko sběrače podceňují v chladném počasí. Antonín upozorňuje, že houbám z léta vadí mráz – po přemrznutí bleskově hnijí. Naopak ty pravé podzimní a zimní, jako penízovka sametonohá nebo ucho Jidášovo, zvládnou i přechodné ochlazení a zůstávají jedlé.

Pozdní houbaření svádí k risku – v lese už není takový výběr a hledáme, co se dá. Internista Dan Marek radí: raději brát méně, ale jen houby, které přesně poznáme a které jsou čerstvé, bez známek zkázy. Jen tak je šance, že houbařská sezóna neskončí nevolností místo kulinářského zážitku.