Na středu 15. srpna 2018 novozélandský parlament přijal zákon, který téměř úplně zakazuje cizincům bez trvalého pobytu kupovat stávající byty a domy po celém státě — od severního konce Northlandu až po jižní kraj Southlandu. Zákon, známý jako Amendment Act on Overseas Investment, vznikl jako reakce na obrovský nárůst cen nemovitostí, které mezi lety 2008 a 2018 vzrostly o více než 60 procent. I když cizinci před zákazem tvořili méně než tři procenta všech nákupů, vláda je považovala za klíčového původce spekulativního tlaku, zejména v Aucklandu, kde cena domu často dosahovala až desetinásobku průměrného ročního příjmu rodiny.

Proč právě cizinci? A proč právě teď?

Vláda Nového Zélandu neviděla v cizincích hlavního viníka, ale spíše jako symbolický bod, na který se mohla zaměřit. Více než 80 procent nárůstu cen připadalo na faktory, které byly mimo její přímou kontrolu: historicky nízké úroky, nedostatek nových bytů (v Aucklandu se za deset let postavilo méně než polovina potřebných jednotek) a masová migrace do velkoměst. Ale když se lidé vydávali na prohlídky nemovitostí a viděli, že domy za 1,2 milionu dolarů kupují investoři z Číny, bylo to pro místní občany těžce snesitelné. Vláda proto rozhodla, že „necháme domy pro lidi, ne pro investice“ — slova, která později opakoval i kanadský premiér Justin Trudeau.

Kdo je výjimkou a kdo ne?

Zákon neplatí pro všechny cizince. Pokud máte trvalý pobyt v Novém Zélandu, můžete si koupit byt bez problémů. Stejně tak jsou výjimkou občané Austrálie a Singapuru — důvodem jsou dlouhodobé obchodní a občanské smlouvy mezi těmito zeměmi. Cizinci také mohou investovat do velkých vývojových projektů (např. bytových komplexů s více než 10 jednotkami) nebo do hotelů a komerčních objektů. To znamená, že peníze zahraničních investorů nezmizely — jen se přesunuly z bytových domů do výstavby nových čtvrtí nebo do turistického sektoru.

Co se stalo po zákazu?

Zákon byl přijat s velkou nadějí. Vláda slibovala, že „zahájí období stability“. Ale výsledek byl překvapivý: ceny domů pokračovaly ve stoupání. Do roku 2023 vzrostly o dalších 40 procent, i když inflace v zemi překročila 7 procent. Podle analýzy Forbes.cz „není možné oddělit dopad zákazu od celkové ekonomické vlny“. Statistiky z Statistics New Zealand ukázaly, že nákupy od cizinců bez trvalého pobytu skutečně klesly na téměř nulu — ale domácí poptávka, nárůst nákladů na stavební materiály a nedostatek stavebních pracovníků to kompenzovali.

Když zákaz nestačí: co dál?

Nový Zéland se nyní snaží řešit problém jinými způsoby: zvyšuje výdaje na veřejné bydlení, zjednodušuje stavební povolení a podporuje výstavbu menších domů. Vláda také zvažuje zavedení daňového zatížení pro nevýkonnostní vlastníky nemovitostí — tedy pro lidi, kteří mají dům, ale nebydlí v něm. „Nemůžeme řešit inflaci omezením cizinců,“ řekl v roce 2023 ekonom Dr. Emma Li z University of Auckland. „Musíme zvýšit nabídku. Když máte 100 lidí a jen 20 bytů, nezakazujte 5 z nich — postavte dalších 80.“

Co se děje jinde ve světě?

Nový Zéland byl jedním z prvních států, který přijal takový zákaz. Kanada následovala až v lednu 2023, ale její zákaz byl dočasný (dvě roky) a obsahoval výjimky pro studenty a dočasně zaměstnané. Austrálie se rozhodla pro jiný přístup — zavádí zvýšené daně pro cizince, ne zákaz. Česká republika, jak uvádí Forbes.cz, sleduje novozélandskou zkušenost, ale nechce kopírovat zákaz — místo toho zvažuje zvýšení daně z převodu nemovitostí a podporu sociálního bydlení.

Je zákon ještě platný?

Ano. Přestože nezastavil růst cen, zákon zůstal v platnosti. Je součástí trvalého Overseas Investment Act, který spravuje Land Information New Zealand (LINZ). Žádné pokuty za porušení nejsou v zákoně uvedeny — což je rozdíl oproti Kanadě, kde se za porušení platí pokuta 10 000 kanadských dolarů a majetek je zkonfiskován. Nový Zéland spoléhá na kontrolu při registraci nákupu: pokud nemáte trvalý pobyt, systém vás jednoduše odmítne.