Když Jiří Pospíšil, poslanec TOP 09 a bývalý primátor Praha, stál 14. dubna 2026 před soudem, atmosféra byla hustá. V rámci procesu u Obvodního soudu pro Prahu 9, který prošetřuje rozsáhlou korupční síť známou jako kauza Dozimetr, musel odpovědět na otázky, které mu už dávno poklepou novináři. Pospíšil striktně popřel jakýkoliv osobní vztah s hlavním obžalovaným a tvrdil, že o žádných nelegálních aktivitách nevěděl. Proč to ale tak nevychází s jeho vlastními předchozími prohlášeními? To je ta otázka, která v soudní sále rezonovala nejvíce.

Hra na schovávanou s pravdou o setkáních

Tady přichází ten zvláštní moment. Příběh Pospíšilových setkání s Michalem Redlem, kontroverzním lobbyistou ze Zlína a údajným mozkem kriminálního gangu, připomíná spíš postupnou korekci reality než jasnou linii. Zpočátku, když ho v květnu 2024 oslovili reportéři z Seznam Zpráv, Pospíšil tvrdil, že se s Redlem setkal pouze jednou. Tečka.

Jenže fakta začala vyvrtovat jeho verzi. Ukázalo se, že jeho tehdejší asistent Jiří Fremr se s Redlem scházel pravidelně. A to i v pražském bytě, kde na něj policie v podstatě nasadila odposlechy. Po tomto odhalení, které vedlo k okamžitému ukončení spolupráce mezi Pospíšilem a Fremrem, se verze opět změnila. V jednom z televizních rozhovorů už Pospíšil přiznal: „Byly desítky schůzek za celý rok, tak cca asi třikrát jsem v tom týmu STANařů viděl i pana Redla.“

Z jedné schůzky se tedy staly „asi tři“. Pospíšil se snaží přesvědčit soud, že Redla nepoznal jako partnera, ale viděl ho jen jako součást širší skupiny lidí z politické strany STAN. Tímto způsobem se snaží distancovat od konkrétních dohod, které mohly být v rámci kauzy Dozimetr uzavřeny.

Italská stopa a politické spojení

Klíčovým momentem, který policie vnímá jako problematický, bylo setkání v Italii v roce 2018. Podle policejních spisů, které publikoval Deník N, Pospíšil toto setkání organizoval. Nebylo to jen takové „kafe v Itálii“, ale schůzka s velmi konkrétními lidmi. Kromě Redla byl přítomen Petr Gazdík, bývalý ministr školství a člen STAN, a Stanislav Polčák, europoslanec za stejnou stranu.

Tato konfigurace osob ukazuje, jak hluboko byly propojeny různé politické strany v rámci neformálních kontaktů. Zatímco Pospíšil tvrdí, že šlo o běžné politické konzultace, obžaloba v kauze Dozimetr mluví o systematické korupci v Dopravním podniku hl. m. Prahy. Podle svědectví mělo až 30 % úplatků z tohoto systému putovat přímo k lidem spojeným se stranou STAN, přičemž Redl zde měl hrát roli investora či akcionáře.

Odtržitý popření versus tvrdá svědectví

Zatímco Pospíšil hraje kartu nevědomosti, z druhé strany přicházejí tvrzení, která jsou mnohem agresivnější. Pavel Dovhomilja, jeden z obžalovaných, veřejně prohlásil, že právě Pospíšil byl tím, kdo kontakt s Redlem inicioval. Podle něj dokonce Pospíšil společně s Petrem Hlubučkou z party STAN stál u samotných základů této organizované skupiny.

Je to šokující tvrzení, které Pospíšil samozřejmě odmítá. Zajímavý je zde pohled Karela Tichého, bývalého detektiva antidorupční policie. Tichý naznačil, že i když Pospíšil není formálně obžalován, Dovhomiljovo tvrzení nemusí být zcela s Baselinem reality mimo jeho pravdu. Podle něj v vyšetřování mohou chybět některá jména, což nechává otevřenou otázku, zda byla role některých politiků plně prozkoumána.

Kde končí politická odpovědnost?

Celá tato sága vyvolává otázku: kdy už má politik ustoupit? Pospíšil čelí opakovaným výzvám k rezignaci z politiky, což však odmítá. Jeho argumentace je jednoduchá: rezignace by byla přiznáním viny. „Zvažoval jsem rezignaci. Přeci jen jsem dvacet let v politice, zakládám si na svém jméně,“ uvedl v jednom z rozhovorů. (Kdo by v takové situaci neváhal? Ale otázkou je, zda je čest v politice kompatibilní s takto rozvratnými výpověďmi o vlastních kontaktech).

Kritici a opoziční zastupitelé v Praze si však Pospíšilovu pozici přirovnávají k případu Petra Gazdíka. Gazdík totiž z funkcí odstoupil poté, co vyšlo najevo, že tajil setkání s Redlem v rakouských Alpách. Pro mnohé je tedy Pospíšilův postoj nekonzistentní – zatímco jeden politik uzná chybu a odejde, druhý se drží svého křesla i přes fakt, že jeho verze událostí během několika měsíců několikrát změnila svou podobu.

Co nás čeká dál v procesu?

Kauza Dozimetr stále pokračuje a proces šesti mužů, kteří vše popírají, bude dál odkrývat vrstvy pražského politického zákulisí. Je pravděpodobné, že se v budoucnu znovu objeví jména politiků, kteří sice nejsou obžalováni, ale jejich role v „organizování schůzek“ může být pro veřejné mínění rozhodující.

Sledujeme především to, zda se v rámci procesu objeví nové důkazy, které by mohly potvrdit nebo vyvrátit tvrzení Pavla Dovhomilji. Pokud by se ukázalo, že Pospíšil skutečně aktivně propojoval lobbyisty s politiky, mohl by se z pouhého svědka stát objektem nového vyšetřování.