Po pětileté cestě od nápadu po finální střih se na obzoru promítání vynořil titul, který si slibně hledá cestu k divákům. Režisérka Veronika Lišková v prosinci 2023 dokončila natáčení svého prvého hraného filmu Rok vdovy. Je to příběh, který nešetří citlivosti, ale zároveň nabízí zrcadlo společnosti, kde tragédie soukromí naráží na chladnou byrokracii.

Natáčení probíhalo mezi srpnem a prosincem loňského roku a dotkl se šesti různých lokalit. Producentka Kristýna Michálek Květová upozorňuje, že každé místo mělo svůj specifický důvod. Snímek není jen romantickým dramatem, ale dokumentuje proces hojení po ztrátě partnera.

Kde se rodily scény smutku

Lokalita rozhoduje o atmosféře a týmu bylo nutné vyhledávat místa s výrazným charakterem. Jednou z nich se stal funkcionistický pavilon v Lounech, který se stal poprvé hostitelem pro profesionální natáčení. Scénář vyžadoval zátiší maturního plesu, což si žádalo desítky herců obsazených jako „rodiny“.

Další kroky vedli štáb do nemocnice Nemocnice Masaryk v Ústí nad Labem. Stále se však pamatuje, jak složité bylo nasázet exteriéry v Terezíně nebo interiéry soudu v Plzni. Finační den pak připadl na Vinihradské hřbitovy v Praze, což pro tým znamenalo symbolické uzavírání jedné etapy.

Hvězdné obsazení a realita postav

Zájemců o složení hereckého tělesa jistě nezajmout jen jména, ale i to, kdo za nimi stojí. V hlavní roli jsme viděli Pavlu Beretovou, kterou diváci znají ze seriálu Místo zločinu Ostrava. Po jejím boku hrál Tomáš Bambušek, oblíbený tvář minisérie Metanol. Objevili se zde také Julie Šoucová a Zuzana Kronerová.

„Film je médium, které dokáže uchopit tabuizovaná témata komplexně," sdělila Lišková. Není to jen o plakátu, ale o hlubším psychologickém profilu hlavních hrdinek. Právě kombinace zkušeností těchto herců přináší vrstvu autenticity, která se často ve filmu mýlí.

Inspirace z denníků v tisku

Zdrojovým materiálem nejsou vymyšlené fantazie, ale skutečné zápisky Zuzany Pokorné, publikované v časopise Respekt v letech 2014 a 2016. Jejich síla spočívala v tom, že Poporná popisovala nejen smutek, ale i boj s úředními formuláři první rok po smrti muže. Scénář vytvořil Eugen Liška a získal ocenění od Filmové nadace už v roce 2018.

Tato literární inspirace přinesla filmu punc reality. Nejde o patos, ale o sugestivní sítu běžných životů, která se po tragédii změní. Právě tato autentčnost byla klíčová při výběru scénáristy.

Podpora a mezinárodní koprodukce

Financování projektu bylo rozmanité a odrážejí rozsah spolupráce. Vedle Českého státního filmového fondu přispěl Ústecký kraj sumou 800 000 korun. Dále se podílí Plzeňský kraj a mezinárodní zdroje jako Slovenský audiovizuálny fond či Chorvatské centrum.

Projekt využil i podporu evropského programu Kreativity Evropa. To potvrzuje ambicióznost snímku, který se neobrací pouze k lokálním dětem, ale snaží se dorazit i na mezinárodních festivalech, kam již byl předveden v Polsku.

Co přijde po dokončení?

Situace kolem premiéry naznačuje, že fanoušci si budou muset počkat až na rok 2025. Natáčení se uzavřelo koncem loňského roku a nyní běží intenzivní postprodukce. Snímek prošel testováním během Varšavského filmového festivalu, což je dobrý signál pro jeho budoucnost.