Když Marco Rubio, americký ministr zahraničí, v pondělí 19. srpna 2025 prohlásil, že evropští lídři nepřijíždějí do Washingtonu primárně proto, aby "chránili" ukrajinského prezidenta, znělo to jako studená sprcha pro celý kontinent. Nešlo jen o diplomatickou zdvořilost. Šlo o jasné vzkázání hranic.
V rozhovoru pro televizní stanici CBS Rubio vyvrátil narativ, který si Evropa dlouho udržovala – že je nezbytným štítem mezi Kyjevem a ruskou agresí. Jeho slova byla interpretována médii jako "facka", ale spíše šlo o realistický pohled na dynamiku moci v administrativě prezidenta Donalda Trumpa. Cílem návštěv evropských politiků není záchrana jednoho muže, ale hledání společného jazyka s mocností, která má klíč k válce i míru.
Trumpův styl: Od urážek k tvrdému obchodu
Abychom pochopili dnešní napětí, musíme se vrátit několik měsíců zpět. Vztahy mezi Bílým domem a Kyjevem prošly dramatickými zvraty. Na začátku roku 2025, konkrétně v únoru, poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz otevřeně tlačil na Volodymyra Zelenského, aby podepsal dohodu umožňující Spojeným státům přístup k ukrajinským nerostným surovinám. Pro Trumpovu administrativu nebyla Ukrajina ideologickým bojem demokracie proti autokracii, ale příležitostí k ekonomickému zisku.
Tlak nebyl pouze ekonomický. Byl i osobní. Michael Flynn, bývalý Trumpův poradce, v listopadu 2025 volal po zatčení Zelenského kvůli údajné korupci a návratu "desítek miliard" dolarů. Nepojmenovaný ministr financí pak podle zpráv ze srpna 2026 přirovnával ukrajinského prezidenta k "dítěti se speciálními potřebami" nebo postavě Mr. Beana pod vlivem drog. Tyto výroky, často sdílené v soukromém kruhu, ale uniklé do médií, ukazují hloubku nedůvěry, kterou Trumpův tým vůči Zelenskému chová.
Zajímavý kontrast nabízí postoj k Izraeli. Zatímco v případě Ukrajiny je Trump podle komentátorů "na 110 procent" na straně Vladimira Putina (nebo alespoň jeho pozice), v případě izraelsko-palestinského konfliktu stojí "na 110 procent" za premiérem Benjaminem Netanjahuem. Tento asymetrický přístup matl mnoho pozorovatelů, kteří čekali na jednotnou linii "America First".
NATO jako účetní? Rutteho nabídka a realita
Klíčovým hráčem v této hře se stal generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte. Již na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 2025 nabídl kompromis, který měl uspokojit Trumpa: Pokud USA budou dál dodávat zbraně, Evropa zaplatí účet. Byl to akt zoufalé diplomacie, který odpovídal Trumpově přesvědčení, že Ukrajina je "evropský problém".
Rutte však neposkytl jen finanční záruky. V březnu 2025 v Bruselu přímo řekl Zelenskému, že musí najít způsob, jak napravit vztahy s Trumpem. "Musíte s ním jednat," zněla vzkaz z NATO. Analytici tehdy varovali, že ani plná platba za zbraně nemusí stačit, pokud bude Kyjev vnímán jako politicky toxický partner.
Ukrajina jako "evropský Izrael"?
Český analytik David Svoboda v podcastu Seznam.cz v březnu 2025 nastínil scénář, který dnes působí stále pravděpodobněji. Popsal Ukrajinu jako potenciálního "evropského Izraela" – zemi, která může být ekonomicky prosperující, ale žije v permanentním ohrožení a spoléhá na silného spojence, který není vždy spolehlivý. Svoboda zároveň označil Zelenského i Trumpa za "mělké populisty", což byl ostrý, ale výstižný popis jejich komunikace.
Tento pohled sdílí i politolog John Mearsheimer, který v září 2025 varoval, že situace Ukrajiny je zoufalá a její pád je možný bez ohledu na snahy Západu. Podle něj nemůže EU ani NATO změnit fundamentální rovnici sil. Trump sám přitom v některých momentech naznačoval, že s dostatečnou trpělivostí a financováním z Evropy by mohlo dojít k obnovení "původních hranic", ale tento optimismus rychle bledne při pohledu na reálné kapacity.
Fakta, která formují budoucnost
- Datum eskalace: Únor 2025, kdy Mike Waltz otevřeně požadoval přístup k nerostům.
- Finanční tlak: Mark Rutte navrhl, že Evropa převezme náklady na americké zbraně již v lednu 2025.
- Osobní útoky: Výroky Michaela Flynna o zatčení Zelenského zazněly v listopadu 2025.
- Geopolitická analogie: Koncept "evropského Izraele" zavedl David Svoboda v březnu 2025.
Co nás čeká dál?
Slova Marca Rubia z srpna 2025 nejsou izolovaným incidentem. Jsou vrcholem icebergu, který se tvořil od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Evropa se musí smířit s tím, že ochrana ukrajinské svrchovanosti není automatická záruka USA, ale otázka transakčního charakteru. Budoucnost závisí na tom, zda dokáže EU vytvořit vlastní obrannou kapacitu, nebo zda bude nadále sloužit jako bankomat pro americkou vojenskou pomoc.
Detaily jsou stále nejasné. Nikdo netuší, zda Zelenského "populismus" nakonec převáží Trumpovu pragmatickou chamtivost, nebo zda se Ukrajina stane obětí geopolitického přeskupení, kde se malá demokracie obětuje ve jménu velkomocenského klidu. Jedno je jisté: časy, kdy Washington automaticky chránil Kyjev, skončily.
Nejčastější otázky
Proč Marco Rubio odmítl, že evropští lídři přijeli chránit Zelenského?
Rubio chtěl zdůraznit, že hlavní agendou jednání v Washingtonu je strategická spolupráce mezi USA a Evropou, nikoliv osobní záchrana ukrajinského prezidenta. Jeho vyjádření signalizuje, že administrativa Donalda Trumpa bere Ukrajinu jako regionální problém, který mají řešit především sousední státy, zatímco USA mají své vlastní globální priority. Tím také tlumí očekávání, že by Washington mohl zasáhnout vojensky nebo politicky v okamžiku krize, pokud by se Evropa nezapojila finančně a diplomaticky aktivněji.
Co znamená označení Ukrajiny za "evropský Izrael"?
Tento termín, popularizovaný analytikem Davidem Svobodou, popisuje stav, kdy je země ekonomicky funkční a integrovaná do západního světa, ale žije v permanentním vojenském ohrožení a spoléhá na silného, ale nestálého spojence (USA). Podobně jako Izrael musí Ukrajina neustále balancovat mezi obranou svých hranic a diplomacií s mocnostmi, které ji mohou, ale nemusí podporovat. Je to metafora pro trvalou nejistotu a nutnost vysokých obranných výdajů navzdory možnému hospodářskému růstu.
Jaký je postoj generálního tajemníka NATO Marka Rutteho k Ukrajině?
Rutte zaujal pragmatický, až podřízený postoj vůči Trumpově administrativě. Nabídl, že Evropa převezme náklady na americké zbraně pro Ukrajinu, aby udržela tok pomoci. Zároveň veřejně vyzval Zelenského, aby zlepšil osobní vztahy s Trumpem. Jeho strategie spočívá v tom, že zachování transatlantické aliance je důležitější než ideologická čistota podpory Kyjeva, což vede k tomu, že NATO funguje spíše jako finanční prostředník než jako garant bezpečnosti.
Jaké jsou hlavní body sporu mezi Trumpovou administrativou a Zelenským?
Spory se točí kolem tří bodů: ekonomických zájmů (přístup k ukrajinským nerostům), osobní antipatie (Trump a jeho lidé Zelenského považují za korumpovaného a "mělkého") a geopolitické orientace (Trumpova snaha o normalizaci vztahů s Ruskem). Poradci jako Mike Waltz a Michael Flynn otevřeně kritizují ukrajinskou vládu a navrhují tvrdé podmínky pro další pomoc, včetně kauzál regarding korupci a návratu finančních prostředků, což vytváří atmosféru nedůvěry.
Ovlivňuje Trumpův postoj k Izraeli jeho politiku vůči Ukrajině?
Ano, ukazuje to na asymetrii v Trumpově zahraniční politice. Zatímco u Izraele je jeho podpora bezpodmínečná a ideologicky motivovaná (spojenectví s Netanjahuem), u Ukrajiny je přístup transakční a skeptický. Kritici poukazují na to, že Trump je "na 110 procent" za Izrael, ale v případě Ukrajiny je vnímán jako "na 110 procent" na straně Putina. Tento rozdíl oslabuje důvěryhodnost USA jako garanta mezinárodního práva v očích evropských spojenců.
