Když Bedřich Ščerban, sportovní ředitel HC Dukla Jihlava, veřejně označil systém baráže za nespravedlivý, čekala ho odpověď, kterou by si v demokratické společnosti představoval jen málokdo. Místo debaty přišlo ticho a následně hrozba. Extraliga se pokusila zatarasit kritiku interním výnosem, který hrozil hráčům a trenérům pokutami za „poškození dobré pověsti soutěže“. A tak tohle není jen o hokeji. Je to o tom, kdo má poslední slovo.

Všechno začalo na tribunách v Jihlavě, kde fanoušci během zápasů proti Litvínovu skandovali „APK mafie“ a protestovali proti systému, který podle nich předem rozhoduje o vítězi. Situace eskalovala, když kapitán Dukly Tomáš Čachotský prozradil, že tým dostal oficiální instrukce mlčet. Poté, co vedení ligy popřelo jakékoli tlaky, Dukla zveřejnila e-mail od generálního manažera ELH Martina Loukoty, který vše vyvracel.

Systém, který favorizuje jednoho účastníka

Pojďme si říct věci nazvánek. Statistiky nehrají na neurčitou. Týmy z extraligy vyhrály posledních sedmnáct barážových zápasů v řadě s celkovým skóre 67:21. To znamená, že po náročném playoff, kdy musí extraligové týmy stihnout desítky minut ledu, mají prakticky nulovou šanci uspět proti klubech z první ligy, které jsou čerstvé a motivované.

HC Verva Litvínov je příkladem tohoto trendu. Trenér Jakub Petr otevřeně chválil strukturální výhodu, kterou baráž nabízí – více času na scouting soupeře a vyšší finanční možnosti při získávání hráčů. Rozdíl v platových třídách je obrovský. Extraliga může nabízet podmínky, které nižší soutěž prostě nemůže konkurovat. A to ještě nepočítáme fyzickou zátěž.

Veřejné mínění je jasné. Přes 90 procent čtenářů portálu Sport.cz považuje baráž za nespravedlivou. Když se anketa rozšířila na více než 31 000 respondentů, číslo vystoupilo na 93 procent. Lidé to cítí. Vidí, že něco nefunguje tak, jak by mělo.

Tlaky a pokuty: Konec svobody slova?

Zde nastává ten nejcitlivější bod. Po třetím zápase série, kdy fanoušci v Jihlavě protestovali hlasitěji než obvykle, přijel do kabin Dukly e-mail od Martina Loukoty, generálního manažera Extraligy Ledního Hokeje (ELH). Text byl jasný: Klub musí zajistit, aby žádný hráč, trenér ani funkcionář nepoškozoval dobrou pověst soutěže v médiích. Reference na článek 7.21 Herního řádu ELH znamenal jednu věc – minimální pokutu ve výši 50 000 korun.

Loukota později tvrdil, že jde o lži a že žádný zákaz kritiky neexistuje. Jenže ten e-mail existoval. Byl reálný. A jeho obsah byl explicitní. Když byl konfrontován s důkazem, Loukota změnil téma. Namísto toho, aby diskutoval o reformě systému, řekl: „Ke změnám je třeba dojít prostřednictvím konstruktivního jednání, ne fanouškovského referenda.“ To zní jako korporátní fráze, která nemá s realitou nic společného.

Trénér Hadamczik ze strany Litvínova požadoval, aby veřejnost tlačila na ligu k změnám. Ale Loukota referendum odmítl. Proč? Protože výsledky by byly předvídatelné. Fanoušci chtějí férovost. Liga chce stabilitu. A někde uprostřed stojí práva jednotlivců, kteří mají pocit, že jsou potlačeni.

Jihlava ukázala zuby: První krok k obratu?

A pak se stalo něco, co nikdo neočekával. Ve čtvrtem zápase série proti Litvínovu zvítězila HC Dukla Jihlava 4:2. Poprvé od roku 2022 vedl tým z první ligy v baráži nad extraligovým klubem o dva góly. Bylo to symbolické. Bylo to bolestivé pro statistiky. A bylo to důležité.

Zápás proběhl za plných tribun – 5 750 diváků, prodaná kapacita. Branky padaly v páté minutě (Lhoták), dvacáté (Jiránek), čtyřicáté čtvrté (Kuprijanov) a devadesáté deváté minutě (Čachotský). Litvínov sice strefil Pištěk a Baláž, ale nestačili. Rozhodčí Kika vyloučil Hlavu, což Dukle umožnilo využít přesilovku. Sériová bilance sice stále vede Litvínov 3:1, ale duchově to bylo vítězství pro celý systém.

Co to znamená? Že i když je systém zkreslený, lze se mu bránit. Že i když hrozí pokuty, někteří lidé jsou ochotni riskovat. A že i když liga tvrdí, že vše běží hladce, realita říká opak.

Kde jsme teď a kam směřujeme?

Baráž není jen o hokejových pravidlech. Je to test integrity celé organizace. Když vedení ELH ignoruje signály zvenčí a místo dialogu volí cenzuru, ptáme se: Co dál? Bude se situace zlepšit, nebo se bude prohlubovat?

Historie nám ukazuje, že změny přicházejí často zvenčí. Z tlaku médií, fanoušků a samotných hráčů. Pokud se tento trend pokračuje, můžeme očekávat další eskalaci. Možná dokonce soudní spor. Nebo masový odpor klubů z první ligy. Nic z toho není příjemné. Ale všechno to směřuje k jedné otázce: Chceme mít soutěž, která slouší penězům, nebo tu, která ctí sport?