Bylo to na podzim loňského roku. Viktor Pidhornyi, student ve věku dvaceti let, stál u plotu, který odděluje běžný život od místa, kde se v roce 1986 hroutila historie. Nešlo o organizovanou výletní skupinu s průvodčím a bezpečnostními pokyny. Viktor a jeho přátelé se sem dostali vlastní silou. Pro mnohé je toto místo symbolem smrti, pro něj se však stal obrovským živým zoologickou zahradou.

Z nejhorší nehody v dějinách jaderné energetiky uplynuly desetiletí. A přesto, vyloučená zóna Černobylu dýchá. Je pravda, že slavnostně otevřená oblast kolem atomovky láká turisty. Ale skutečná záležitost probíhá mimo hlídané cestičky. Mladík dorazil na ukrajinskou hranici po dlouhé cestě ze svého školního pobytu v Bohemii. Cesta trvala přes devět hodin, celkem 660 kilometrů autem.

Cesta k zakázanému ovocí

Když Viktor opustil české školy a vrátil se domů, cítil nutnost vidět to, co ostatní znají jen ze zpráv. Vybral si společnou jízdu s bratrancem a dvěma kamarády. Cíl byl jasný: obec Dytjatky. To je poslední vesnice před začátkem třicetkilometrového radiálního poloměru kolem elektrárny.

Tady se většina oficiálních autobusů zastavuje, aby lidi nechala vejít jen pod dozorem. Viktor si však vybral jinou stezku. "Oficiální způsob je bezpečný, ale nudný," poznamenal později při rozhovoru. Lidé, kteří se vydávají touto cestou, si berou batohy, jídlo na čtyři dny a měřiče záření. Riziko znají, ale přesto jsou připraveni. Pro místní mladé lidi je to často test odvaha a dobrodružství, které se nedá koupit ani za tisíce dolarů.

Příroda vítězství nad člověkem

Co se stalo uvnitř zóny, překonává očekávání. Zákulisí katastrofy ukazuje něco, co byste v civilizaci nenašli. Příroda tu neváha. Po více než třiceti pěti letech bez lidské interferencí se zde rozvinul unikátní ekosystém. Viktor a jeho parta viděli koně, jeleny, srnce, vlky i medvědy. A hlavně – tato zvířata se lidí nebojí.

Je to paradoxní. Tam, kde lidé zemřeli kvůli záření, se zvířátům daří dobře. Jaderná elektrárna Černobyl stojí jako temný obr, ale kolem ní bujije vegetace. Lov nebo lovecké aktivity jsou přísně zakázány. Navzdory tomu jsou tyto oblasti rájem pro biologickou diverzitu, kterou žádná rezervace na planetě nemůže napodobit. Oficiální prohlídky vás nechají vidět jen část této scenérie, zatímco ti, kteří pronikají sami, hledají nepřístupné body, jako je továrna Jupiter nebo skryté raketové bunkry.

Rizika a finanční stránka zákona

Zde nastává tenká linka mezi dobrodruhy a zákonem. Ukrajinská legislativa stanovila pokutu za nepovolený vstup, která se pohybuje zhruba kolem 500 korun českých. Zní to jako směšná částka. Pro mnoho studentů je to investice, která se může vyplatit oproti oficiálním nákladům. Organizované cesty pro cizince stojí okolo 2 500 Kč. Rozdíl je zřejmý, ale riziko nebezpečí reálné.

Viktorova skupina byla chycena čtvrtý den, když se vracela zpět z Pripyat. Kontrola šla rychle, pokuty zaplatili na místě a mohli pokračovat. Nebyli trestáni jinak, což naznačuje, že úřady mají spíše strach o bezpečnost turistů než o masivní zatýkání. Pro zahraniční návštěvníky je to stále trochu hádanka, jak blízko se ke svatyni dostat.

Zajímavostí je poměr hostů. Stojí za to zmínit, že téměř stejný počet zahraničních turistů a místních Ukrajinců do zóny míří. Navzdory počátečním obavám je zóna hojně využívanou destinací. Turisté přijíždí kvůli historii, ale zůstávají kvůli tichu, které tam panuje.

Dlouhodobý dopad na cestování

Jak se mění přístup k Černobylu? Nástup války na východě Evropy složitě komplikuje situaci, ale zájem netrvá na snížení. Naopak, kuriozitní turismus roste. Lidé chtějí vidět, co se stane, když je příroda sama o sobě. Toto hnutí má své kritiky, kteří varují před kontaminací a ignorancí ohledně radiace. Odborníci však tvrdí, že krátkodobý pobyt s ochrannými prostředky je bezpečný.

Není to jen o riskantním jednání. Jde o pochopení toho, že planeta je silnější než my. Když jsme odešli, ona zůstala. A dnes se nám snaží vrátit vše, co jsme odnesli.