CSAR: Co je to a proč se objevuje v české politice a ekonomice

CSAR, český systém převodu státních prostředků na soukromé firmy, často spojený s konflikty zájmů a neprůhlednými smlouvami. Also known as Český systém agendového rozdělování, je to neoficiální název pro soubor praktik, které umožňují politikům a jejich blízkým přesouvat veřejné peníze do jejich vlastních podniků — bez veřejné kontroly. Tento systém se neobjevil náhodou. Vznikl postupně, když se politické a ekonomické moci začaly překrývat — a nikdo neřekl, že to tak být nemůže.

Nejznámější příklad je Andrej Babiš, bývalý premiér a majitel Agrofertu, který byl obviněn z využívání státních dotací pro svou vlastní firmu. Agrofert, největší zemědělský a potravinářský holding v Česku, s vlastními farmami, továrnami a marketingovými sítěmi, dostal za desetiletí miliardy korun z rozpočtu. Dotace na zemědělství, rozvoj regionů, podpora zaměstnanosti — všechno to bylo přesměrováno do firem, které Babiš ovládal. A když se ptáte, proč to nikdo nezastavil: protože pravidla byla napsaná tak, že to bylo legální. Nezákonné, ale legální. To je rozdíl, který CSAR vytváří.

CSAR není jen o Babišovi. Je to celý mechanismus, který funguje i jinde: v městech, kde výběr dodavatelů na veřejné zakázky vypadá jako výběr přátel, v médiích, která jsou financována státem, ale vydávají obsah, který chrání konkrétního politika, nebo v kultuře, kde divadla a festivaly dostávají peníze jen tehdy, když nekritizují vládu. Tento systém nezničil českou ekonomiku — ale způsobil, že lidé přestali věřit, že stát pracuje pro všechny, nejen pro některé.

V našich článcích najdete příběhy, které ukazují, jak CSAR funguje v praxi: od dotací na chalupy v Zlínském kraji, které vlastní příbuzní ministra, přes přerušení financování Slavie kvůli diplomatickému sporu, až po to, jak se politické rozhodování ovlivňuje penězi z Agrofertu. Nejde o teorie. Jde o konkrétní smlouvy, konkrétní firmy, konkrétní lidé — a konkrétní dopad na vaše daňové peníze.