Když se řekne komunismus, většina Čechů si vybaví dobu před rokem 1989 – éru, kdy byla země pod kontrolou jedné strany, cenzura a šedé paneláky patřily k běžnému obrázku. Ale komunismus není jen historie. Jeho kořeny a dopady jsou pořád všude kolem nás, i když už se o tom tolik nemluví. Možná vás překvapí, kolik věcí z každodenního života pochází právě z doby jedné strany.
První, co komunismus změnil, byl pohled na vlastnictví. Všechno důležité mělo patřit "všem", tedy státu. Co to znamenalo? Soukromé podnikání skoro zmizelo, většina lidí pracovala pro státní podniky. Z té doby si neseme některé dnešní zvyky, třeba silnou roli odborů nebo státních firem v dopravě, energetice a zdravotnictví. Taky určité podezření ke změnám – mnoho lidí i dnes preferuje stabilitu před experimenty.
Vzdělání se ve školách neslo kompletně v duchu jediné ideologie. Učebnice z té doby byly plné chval na vůdce, kritika byla tabu. Navíc, pokud někdo projevil odlišný názor, čekalo ho nepříjemné překvapení: třeba zákaz studia na vysoké škole nebo problémy v práci. Upřímná otevřenost a debata nejsou pro řadu Čechů úplně automatické dodnes. Možná někdy i Vy nebo Vaše rodina znáte situace, kdy je lepší "mlčet".
Komunismus měl dopad i na běžný život a pravidla společnosti. Třeba cestování bylo pro většinu obyčejných lidí stále snem – povolenka na západ byla vzácná. Svět za hranicemi připomínal pohádku, kam se téměř nikdo nedostal. Zvyk cestovat, vidět vlastníma očima svět je tedy u nás v mnoha rodinách fenomén posledních několika dekád.
Další pozůstatek minulosti je vztah k autoritám. Komunistická vláda stavěla na silné kontrole a šéf měl vždycky poslední slovo. Postupně se to mění, ale někde v kancelářích a úřadech pořád najdete "šéfy", kteří rádi rozhodují za druhé. Spousta pravidel a papírování? I to má kořeny v minulosti, kdy muselo být všechno pod kontrolou.
Není to ale jen černobílé. Některé instituce, které komunistický stát zavedl, zůstaly i po revoluci – například masové zdravotní pojištění, důchodový systém nebo síť školek či družin. Debaty o jejich podobě se vedou dodnes. Pořád hledáme rovnováhu, jak mezi tím „státním“ a „soukromým“ najít tu nejpraktičtější cestu.
Když dnes někdo mluví o návratu komunismu, většina lidí už přesně ví, co tím myslí. Oprávněná skepse a chuť kontrolovat politiky má své kořeny právě v éře, kdy šlo o přežití, ne o úspěch. Není proto divu, že otázky komunismu, jeho návratů i jeho stínů budí i dnes tolik emocí. Zajímá vás, jak se komunismus promítl do konkrétních aktuálních témat a každodenního života? Právě o tom jsou články, které na tomto webu najdete.
Lubomír Štrougal, symbol normalizace v Československu, se narodil před 100 lety. Jako dlouholetý člen vedení KSČ a premiér České republiky od roku 1970 do roku 1988 hrál klíčovou roli při prosazování sovětské vlády a potlačování disentu. Jeho politika nechala nezmazatelnou stopu na českou společnost, která cítí následky této éry dodnes.
Číst více