Lubomír Štrougal se narodil 19. října 1924 ve městě Veselí nad Lužnicí. Vyrůstal ve středostavovské rodině, jež přesto sdílela levicové přesvědčení. Už od mládí byl Štrougal politicky aktivní, kdy se přidal k mládežnické organizaci Československé strany sociálně demokratické. Přerod od sociální demokracie ke komunismu byl pozvolný, ale zásadní. Po druhé světové válce, ve které byl Československo osvobozeno Sovětským svazem, nadšeně vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), což mu otevřelo cestu k politické kariéře, která jej vynesla až na vrchol moci.
Po převzetí moci Komunistickou stranou v roce 1948 rychle stoupal v hierarchii a brzy se stal součástí politického establishmentu. Jeho schopnosti vyjednávat, spolu s pevným dodržováním stranických směrnic, jej katapultovaly do vrcholných politických funkcí. V roce 1970 se stal premiérem Československa, a tím získal jednu z nejdůležitějších politických pozic ve státě, kterou zastával dlouhých osmnáct let. Jeho éra se vyznačovala striktním dodržováním sovětských řádů, potlačováním disentu a centralizací moci. Podporou Moskvy zavedl opatření, která měla zajistit stabilitu komunistického režimu v zemi, i když za cenu osobní svobody jednotlivců a národa jako celku.
Normalizace byla procesem obnovení konzervativních komunistických struktur poté, co byla potlačena snaha o reformy během Pražského jara v roce 1968. Štrougal přišel k moci v době, kdy bylo potřeba znovu upevnit pozice KSČ a sovětského vlivu po drtivé vojenské intervenci ze srpna 1968. Stal se klíčovým článkem v obnově statu quo, jakož i v potlačování svobodného myšlení a disidentských aktivit. Tento represivní přístup zajišťoval tichou, ale neochvějnou kontinuitu s tvrdou politickou realitou. Více než dvě generace občanů Československa žily pod neustálým dohledem, potlačovanými právy a omezenými možnostmi protestovat proti jakékoli formě nespravedlnosti.
Politika, kterou Štrougal vedl, měla dalekosáhlé důsledky pro československou společnost. Normalizace znamenala nejen návrat k přísnému řízení a kontrole nad občanským a soukromým životem obyvatel, ale také kulturní úpadek a stagnaci. Štrougalovy reformy prakticky zastavily ekonomický pokrok, dusily inovace a ponechaly země přivázané k politice, která byla už tehdy vnímána jako přežitá. Dodnes cítíme ekonomické a sociální důsledky této éry. Občanská apatie, strach z režimu, nedostatek důvěry ve státní instituce a nedostatek iniciativy byly částečně důsledkem normalizační politiky.
Štrougal nebyl během své kariéry bez kontroverzí. Byl jednou z klíčových osob nevybíravých státních zásahů a rozhodnutí, která se stala synonymem pro stát ve státě. Kritici jej občas obviňovali z toho, že byl tichým komplicem režimního aparátu a represivních akcí, i když se později snažil distancovat od nejtvrdších opatření. Po pádu komunismu v roce 1989, Štrougal většinu svého života strávil v ústraní a do veřejného života se zapojoval zřídka. Zemřel v relativně vysokém věku, ale jeho politické skutky zůstávají předmětem studia a diskuse.
Lubomír Štrougal symbolizuje kapitolu československé historie, kterou je těžké přehlédnout. Jeho odkaz je spojen s autoritářským pojetím vlády, které se orientovalo především na udržení moci za každou cenu. Přesto, nebo snad právě proto, studie o jeho činnosti a životě nabízejí důležitý pohled na minulost naší země a slouží jako poučení pro budoucí generace. Vize jednomyslného souhlasu a nesouhlasu se vytrácí, zatímco hlubší analýza poskytuje obraz rozporuplného člověka, který se pevně přidržoval své ideologie i během nestálých časů.