Pablo Larraín: Proč jeho filmy mění pohled na biografii i současný film

Pablo Larraín možná není v Česku slavný jako tarantinovské hvězdy, ale kdo miluje filmy, jeho jméno zná. Larraín točí silné biografie, které nejsou obyčejnými životopisy. Nevytahuje fakta z učebnic, ale hledá člověka za legendou. Pamatuješ Jackie s Natalie Portman? Nebyl to jen film o první dámě, ale o ženě, která se musela zvednout po tragédii před zraky celého světa.

Co dělá Larraína unikátním? Nesoudí postavy, ať už jde o milovanou princeznu Dianu ve filmu Spencer, nebo diktátora v El Club. Jeho filmy nespoléhají na rychlou akci. Spíš vtáhnou, nutí tě vnímat detaily, pocity i ticho mezi slovy. Právě tohle dělá z jeho tvorby magnet pro kritiky a diváky, co hloubají nad tím, co je v životě opravdu důležité.

Chilská kinematografie už dávno překročila hranice Latinské Ameriky. Larraín je toho jasným důkazem. Nebojí se kontroverzních témat. Natočil No, film o chilském referendu proti Pinochetovi, který získal nominaci na Oscara. Kamera je syrová, jako by ses díval na domácí video z 80. let. Přesto to není nuda – naopak máš pocit, že jsi uprostřed historie. Díky tomu ti i složitá politická témata přijdou blízká, protože je spojuje s lidským příběhem.

Larraín má dar postavit herečky a herce před netradiční úkoly. V Spencer uvidíš Kristen Stewart ve výkonu, který čekal málokdo. I Portman v Jackie ztratila sama sebe, aby byla opravdu postavou, ne hollywoodskou hvězdou. Na natáčení nechává herce v tichu improvizovat, hledat vlastní tempo. Díky tomu nejsou postavy ploché, ale dýchají.

Témata, která si vybírá, mají jeden společný základ: krize identity. Nejde mu o klasické vzestupy a pády. V jeho biografiích najdeš pochybnosti, někdy dokonce absurditu a černý humor. Příběhy nejsou o vítězích, ale o křehkosti a hledání sebe sama. Larraín nikdy nezapomíná na obraz, který sám často připomíná výtvarné umění. Kameraman a režisér u něj splývají v jedno. Barevný filtr, práce se střihem nebo zvukem – to není jazzování pro efekt, ale způsob, jak tě víc zatáhnout do příběhu.

Pokud tě Larraín zaujal, začni jeho staršími filmy: Tony Manero tě překvapí syrovostí, El Club možná šokuje, No otevře oči k moderním dějinám. A pokud dáváš přednost silným ženským hrdinkám, Jackie i Spencer tě nenechají chladným. Larraínova práce inspiruje další tvůrce po celém světě a dokazuje, že i biografie může být originální zážitek – žádný suchopárný výčet dat, ale autentický pohled na život a svět kolem nás.