Věra Chytilová změnila způsob, jak vnímáme český film. Když se řekne její jméno, skoro každý si vzpomene na svérázné dílo Sedmikrásky. Ty jsou dodnes považované za odvážný manifest proti nudě a stereotypům. Ptáte se, co dělalo Chytilovou tak jedinečnou? Opravdu se nebála jít proti proudu, což v tehdejším Československu nebyla vůbec sranda. Cenzura byla tvrdá a na ženskou v režii se pořád koukalo tak trochu skrz prsty. A ona přesto ukázala, že se nebojí říct, co si myslí.
Chytilová byla vždycky napřed. Nerada dělala, co se od ní očekává, a nebála se dělat si legraci z věcí, které „nebyly k smíchu“. Její filmy nejsou o pozlátku, ale o skutečných lidech, jejich chybách i radostech. Třeba v Sedmikráskách zamotala hlavu publiku i kritikům tím, jak zobrazila ženskou svobodu a odboj vůči zavedeným pravidlům. Nebýt jí, těžko by dnes některá témata ve filmu byla tak běžná.
Na její práci navazuje spousta současných tvůrců, i když stylem se leckdy liší. Právě svoboda vyjadřování, odvaha a vlastní pohled jsou hlavním dědictvím Chytilové pro nové generace. Mnoho režisérek i režisérů říká, že nebýt Chytilové, možná by se na jejich hlas ve filmu tolik nedostalo. To je docela síla, nemyslíte?
Věra Chytilová nebyla pro každého. Někteří v jejích filmech viděli chaos nebo provokaci za každou cenu, ale pro jiné byla inspirací – hlavně v tom, že se nebála dělat věci po svém. Ona vlastně ukázala, že i když jste „jen“ běžný člověk, máte právo něco říct. I obyčejné téma může mít v rukou správného režiséra pořádně ostrý háček.
Téma místa ženy ve společnosti a filmu v jejích dílech nikdy nebylo jen „o ženách“. Byl to upřímný pohled na život, vtípky i sociální komentář, který platí i dnes. Právě proto její snímky jako Sedmikrásky nebo Panelstory pořád oslovují mladé. Je v nich drzost, vtip, nápad i obrovská odvaha. Chytilová to neměla lehké ani po revoluci. Stále musela dokazovat, že film není jen pro muže. Svým postojem a výsledky to ale zvládla na jedničku.
Když se podíváte na dnešní českou kinematografii, vliv Chytilové vidíte všude, i když někdy nenápadně. Proč? Protože díky ní se čeští filmaři nebojí zkoušet nové věci. A právě díky této odvaze padnou i v budoucnu další filmová „tabu“.
Pokud vás zajímá, jak může film změnit lidské uvažování, najdete u Chytilové inspiraci i dnes. Nebojte se sáhnout po jejích filmech – řeknou vám víc než stovka učebnic. A to je v dnešní době pořád vzácné.
Film 'Bony a klid', režírovaný Věrou Chytilovou v roce 1987, je dnes připomínán pro své odvážné satirické pohledy na spotřebitelskou společnost socialistické éry. I když nebyl dokonale zpracován, získal si díky své provokativní povaze a trefnému humoru trvalé místo v srdcích diváků. Film, který se stal kulturním komentářem k dobovým normám, měl znatelný společenský vliv a zanechal výraznou stopu v československé kinematografii.
Číst více