Snaha Ukrajiny o soběstačnost v protivzdušné obraně narazila na tvrdou realitu průmyslových a bezpečnostních překážek. Prezident Volodymyr Zelenskyj sice jedná o licenci k výrobě klíčových střel pro systém Patriot, ale experti varují: cesta od podpisu dohody po první vypuštěnou raketu bude dlouhá a trnitá. Situaci komplikuje nejen nedostatek komponentů, ale i hrozba cílených ruských úderů na nové výrobní kapacity.

Kontext této debaty se rozvinul kolem setkání ve Washingtonu, kde se prezident USA Donald Trump setkal s ukrajinským lídrem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Ačkoli politická podpora zněla hlasitě, vojenská praxe je mnohem chladnější. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý upozornil na zásadní paradox: Spojené státy dodávají zbraně, za které platí Evropa, a přitom samy nemají dostatek moderních střel PAC-3. Ty jsou nezbytné pro ochranu strategických objektů před balistickými hrozbami.

Výroba není jen o papírovém slibu

Získat licenci je jedno, postavit továrnu druhé. Podle Šedivého musí Ukrajina připravit legislativní rámec, vybudovat výrobní prostory odolné proti bombardování a především najít kvalifikované experty. „Ukrajinci budou muset připravit veškeré kroky... a to si myslím, že bude trvat nějakou dobu,“ uvedl generál. Jeho pesimističtější odhad mluví o dostupnosti střel nejdříve na jaře 2027. Proč taková prodleva? Protože nejde o montáž LEGO kostek, ale o složitý technologický proces, který nelze urychlit bez rizika selhání.

Bezpečnostní analytik Michal Smetana z Univerzity Karlovy a ředitel Centra pro výzkum míru dodává studenou sprchu nadějím. Poukazuje na příklad Německa, které získalo podobnou licenci v roce 2022, ale praktickou výrobu stále nenastartovalo. „Samotná licence neznamená rychlé zahájení výroby,“ varuje Smetana. Bez zajištění kompletního dodavatelského řetězce a specializovaných součástek zůstane továrna prázdná. Prioritou je sice výroba přímo na Ukrajině, ale logistické obtíže mohou nutit k přesunu částí produkce do spojeneckých zemí.

Rusko jako aktivní nepřítel infrastruktury

Největším neznámým faktorem zůstává reakce Moskvy. Rusko nenechá novou výrobní linii stát bez povšimnutí. Jak zdůraznil Šedivý, ruské síly budou intenzivně pátrat po lokalizaci vědců, inženýrů a samotných závodů. „Buďme si jisti, že především Rusové budou velmi intenzivně pátrat po tom, kde se budou nacházet experti... a kde se rakety budou vyrábět,“ řekl. Každý nový objekt se okamžitě stává prioritním cílem pro drony a rakety. Ochrana těchto „měkkých cílů“ v podmínkách probíhající války je extrémně náročná.

Tento aspekt často uniká pozornosti veřejnosti, která vnímá válku primárně jako konfrontaci na frontové lince. Ve skutečnosti jde o hlubokou operaci, kde likvidace potenciálu budoucího ozbrojení může mít větší dopad než dočasné územní zisky. Pokud Rusko úspěšně zničí základy nové výroby dříve, než začne produkovat, celý projekt se může vrátit na začátek.

Technologické detaily a časový horizont

Je třeba rozlišovat mezi typy střel. Původní diskuse se točila kolem nedostatku nejmodernějších PAC-3, nicméně pozdější informace naznačují, že licencována by mohla být starší, ale robustnější verze PAC-2 GEM-T. Prezident Zelenskyj v září 2026 uvedl, že jednání s americkým gigantem Raytheon (dnes součástí RTX) o licencované výrobě probíhají. Odhady času se liší podle toho, zda půjde pouze o montáž dovážených dílů, nebo o plnohodnotný výrobní cyklus včetně lití a elektroniky.

• Optimistický scénář: Přibližně 1–1,5 roku na vybudování základní linky (montáž).
• Realistický scénář: Konec roku 2027 až začátek 2028 pro stabilní dodávky.
• Konzervativní scénář: Plná autonomie výroby možná až v letech 2029+

Firmy jako Lockheed Martin a Raytheon čelí administrativním bariérám ve Washingtonu a technickým výzvám. Není jasné, jak velkou část hodnoty střely bude schopna Ukrajina dodat lokálně. Průmyslová spolupráce je navíc ohrožena tím, že klíčové polovodiče a speciální slitiny často pocházejí z třetích zemí, které nemusí mít stabilní exportní kanály do válečné zóny.