Smrt někdy zasáhne jako blesk z čistého nebe. Právě tak minulý týden zapůsobila zpráva o odchodu Petr Dopita, legendárního zpěváka a muzikálové hvězdy, jehož hlas si pamatujeme z nesmrtelného Draculy. Odešel ve věku 77 let, pár dní poté, co jeho dcery Anna a Agáta zveřejnily smutnou zprávu na Facebooku společně s jednou z jeho písní. Internet se vzápětí zaplnil vzpomínkami i kondolencemi kolegů a fanoušků.
Petr Dopita se narodil v Olomouci 5. prosince 1947. Už v klukovských letech zpíval ve sboru vedeném Janem Hubem, kde poprvé ochutnal kouzlo společného zpěvu a světla pódií. Když mu bylo jasné, že hudba je jeho cestou, mířil do Brna na Státní konzervatoř. Jako mladý basista tu zaujímal svým hlasem i přístupem a pokračoval u věhlasného pedagoga Bernarda Kočaře. Po studiích sbíral zkušenosti na soutěžích, kde časem začal vítězit. První sólové kroky vedly do kapely Gustava Broma. Dopita pak vystupoval sólově v Polsku či Německu, dokud se v roce 1993 neupsal Jihočeskému divadlu v Českých Budějovicích, které mu přirostlo k srdci na víc než třicet let.
Dopita zvládl za tři dekády v Jihočeském divadle snad všechno, co může basista nebo muzikálový zpěvák hrát: opery, operety i muzikály. Prolomil ledy roku 1996, když uchvátil režiséra v konkurzu na titulní roli muzikálu Dracula. Představení v Divadle Karlín tehdy rozdělilo show na dva tituly: jedním byl Daniel Hůlka a druhým právě Dopita. Jeho charismatické pojetí Draculy otevřelo dveře do velkého hudebního divadla v Praze, přes Karlín se dostal i do Divadla Kalich. Pracoval po boku hvězd superstar Lucie Bílé a Magdy Malé a nahrál s nimi populární skladby.
Jenže Dopita byl originál nejen na jevišti. Málokdo ví, že si přivezl z Kanady titul mistra světa ve hraní na pilu – tedy na ten neobvyklý hudební nástroj, který dokáže vyloudit tklivé tóny podobné houslím. Díky této kuriozitě procestoval svět, nahrál několik alb a stal se kuriozní, ale uznávanou postavou světové hudební scény. Dokonale ovládal propojení divadelní dramatiky, hlubokého hlasu a nenápadného, ironického humoru, který z něj dělal oblíbence kolegů i publika. Do české kultury přinesl nejen talent, ale i originalitu a hravost, jaká se dnes už moc nevidí.
Zatímco většina lidí ho spojuje s rolí Draculy, za zmínku určitě stojí i jeho další role v muzikálech a operetách. Hrál například kata po boku Lucie Bílé nebo natáčel duet „Tak to chtěl Bůh“ s Magdou Malou. Dopita vždy dokázal překročit hranice žánrů, ať už stál na prknech divadla nebo před mikrofonem ve studiu. Hudební svět v něm ztrácí výrazného zpěváka i mimořádného showmana, který našel své místo v srdci publika i kolegů.