Karlovy Vary letos přidaly do soutěže o Křišťálový globus film, který netlačí na efekt, ale na svědomí. Psychologické drama Broken Voices (česky Sbormistr) režiséra Ondřeje Provazníka vstoupilo do 59. ročníku Karlovy Vary International Film Festival s velkým očekáváním a odjíždí s cenami i debatou, která ve zdech kin neskončí. Světová premiéra proběhla jako festivalová slavnost v pražském kině Lucerna, do soutěže jej festival zařadil jako česko-slovenskou koprodukci s ambicí přesáhnout domácí hranice.
Stopáž 104 minut Provazník využívá k pozvolnému utahování smyčky. Příběh 13leté Karolíny, mimořádně nadané zpěvačky, která se spolu se starší sestrou dostane do proslulého dívčího sboru na začátku 90. let, je vyprávěný zblízka a bez zbytečných vysvětlivek. V centru stojí charismatický a chladně cílevědomý sbormistr, který svou autoritu používá jako nástroj pro budování výkonu i pro překračování hranic, jež by měly zůstat nedotčené.
Režie Ondřeje Provazníka sází na střídmost a přesné vedení mladých hereček. Tvůrce, který se dříve připomněl dokumentem A Town Called Hermitage (2007) a spolurežií oceňovaných Staříků (2019), tady pracuje s citlivým tématem tak, aby nezneužíval senzaci. Kamera a rytmus vyprávění nechávají prostor tomu hlavnímu: jak se rodí ticho, které oběti drží v sevření, a jak těžko se bourá.
Hlavní roli Karolíny hraje Kateřina Falbrová a právě na jejích očích stojí emoční osa filmu. Juraj Loj jako sbormistr Vít Macha je děsivě přesný v kombinaci šarmu a chladu. Maya Kintera jako sestra Lucie doplňuje dynamiku rodinného pouta a vklínění kariérního snu mezi realitu dospívání. Ansámbl funguje tak, že napětí nevzniká z křiku, ale z náznaků a z promyšleného ticha.
Inspirací je mimo jiné kauza Bambini di Praga a další případy, kdy se moc opřela o uzavřený kolektiv. Skutečná historie kolem sboru Bambini di Praga zásadně rozkolísala představu, že úspěch a disciplína automaticky znamenají bezpečné prostředí. Film tyto události nepřevypráví doslovně, ale zkoumá mechanismy: idolizaci autority, tlak na výkon, postupné posouvání hranic a neschopnost systému zasáhnout včas.
Festivalová porota ocenila snímek hned dvakrát. Europa Cinemas Label Award, kterou uděluje síť evropských artových kin, má praktický dopad: zvyšuje šance filmu na širší nasazení v evropské distribuci a přivádí k němu pozornost kinařů. Zvláštní uznání poroty pro Kateřinu Falbrovou je výrazným signálem, že výkon mladé herečky nese film a dává mu autenticitu, která se nehraje snadno.
Zařazení do hlavní soutěže Křišťálového globu je pro tuzemský titul samo o sobě výrazné. Vary dlouhodobě fungují jako rozcestník – kdo tady zaujme, míří pak na další festivaly a trhy. Broken Voices na sebe upozornil ještě před zahájením přehlídky, když český distributor Cinemart vypustil trailer a rozhýbal očekávání kritiků i diváků. Festivalová aura pomáhá i v běžné distribuci: kina po podobných titulech sahají s větší jistotou.
Tematicky film vstupuje do prostředí, které se často idealizuje: sbory, soutěže, zájezdy, vzestup na pódia. Provazník ale ukazuje, že tam, kde je hierarchie ostrá a cíl absolutní, vzniká prostor pro tiché zneužívání. Způsob, jakým film pracuje se zkouškami, výkonem i drobnými příkazy, skládá obraz systému, v němž je „pro dobro souboru“ dovoleno víc, než by mělo.
Hudební scény nepůsobí jen jako ilustrace. Nesou rytmus vyprávění a kontrastují s tím, co se děje mimo pódium. Právě střet krásy a napětí je jedním z důvodů, proč se o filmu mluví – ne proto, že by byl šokující, ale protože je přesný. V každé zkoušce a každém potlesku je zároveň kus tlaku, který děti nesou, a kus dospělého světa, který je připraven využít jejich touhu uspět.
Kontext 90. let není jen kulisou. Po revoluci vzniklo vakuum pravidel a spousta institucí se ocitla v přerodu. Kontrola, metodiky, dohled – to všechno se teprve rodilo. Broken Voices připomíná, že některé příběhy z té doby jsme nechtěli slyšet, protože se nehodily do obrazu nově nabyté svobody a národního úspěchu v zahraničí.
Odezva ve Varech byla rychlá – kritici mluvili o pečlivé režii, uvěřitelnosti hereckých výkonů a o tom, že film zůstává s divákem i poté, co světla v sále zhasnou. Místo šokových odhalení sází na drobnou práci s gesty a pohledy. A tím je možná o to děsivější.
Pro Kateřinu Falbrovou může být Zvláštní uznání poroty zásadním odrazovým můstkem. Rozhodnutí poroty tentokrát nezvyšuje jen profil herečky, ale i viditelnost celého ansámblu – včetně Mayi Kintery a Juraje Loje, jehož ztvárnění sbormistra stojí na přesném dávkování moci, nikoli na karikatuře zla.
Trailer od Cinemartu nastavil tón kampaně: neprozrazuje víc, než je nutné, a líčí střet dívčí křehkosti s tvrdou autoritou. Z hlediska kinobiznisu je to chytrý krok – u takto citlivé látky se diváci rozhodují i podle důvěry v tvůrce. A tu Provazník v posledních letech získal zejména díky Staříkům, kteří v sobě také mísili etické dilema, napětí a civilní herectví.
Očekává se, že film otevře diskusi i mimo kina: v uměleckých školách, sborech, konzervatořích. Co je „normální“ tvrdost na zkoušce? Kde končí pedagogika a začíná manipulace? Jak zajistit bezpečné prostředí, když se talent a ambice často rodí z tlaku? Broken Voices nenabízí jednoduché odpovědi, ale jasně ukazuje, že mlčení není neutrální.
Česko-slovenská koprodukce navíc přináší výhodu širšího publika a přirozeně přeshraničního tématu. Příběhy z uměleckých těles nejsou lokální zvláštností – podobné kauzy zazněly v posledních letech napříč Evropou. Právě proto má ocenění Europa Cinemas Label smysl: překládá festivalový potlesk do reálných šancí na plátnech v dalších zemích.
Film míří na diváky, kteří čekají poctivý příběh a neuhlazenou debatu o moci. Bez patosu a bez levných zkratek. A pokud se o něm bude mluvit i po konci festivalu, pak hlavně proto, že ukazuje něco, co je těžké vidět – jak křehká je hranice mezi vedením a zneužitím v prostředí, kde se úspěch stal dogmatem.
Broken Voices je film, který se vyhýbá složitým proklamacím a místo nich skládá tichý, ale neúprosný obraz prostředí, kde se sny a disciplína mohou stát záminkou pro moc bez kontroly. V tom je jeho síla – a důvod, proč si z Varů odváží nejen ceny, ale i pozornost, která nekončí u výčtu trofejí.