Zavřený stadion, otevřená okna. Fanoušci na 18. patře viděli všechno
Představte si scénu: Liga mistrů, večer v Moskvě, stadion prázdný. A přesto se z nedaleké kancelářské budovy ozývá zpěv němčiny a vůně grilovaných klobás. Přesně tak to dopadlo 30. září 2014, kdy se duel CSKA Moskva – Bayern Mnichov musel odehrát bez diváků. Zákaz vstupu ale nezastavil zhruba sedmdesátku bavorských příznivců. Dorazili, našli si výhled a udělali si vlastní sektor – v 18. patře.
Zápas na osmnáctitisícové Areně Chimki byl uzavřen rozhodnutím UEFA. Šlo o trest za předchozí prohřešky fanoušků CSKA při prosincovém utkání na hřišti Viktorie Plzeň. Zavírají se brány, zůstávají jen hráči, trenéři a technický personál – známý scénář. Tentokrát ale našli hosté cestu jinudy. Podle fanouškovské skupiny Club Nr.12 vše zařídil „jeden výjimečný fanoušek Bayernu“, který odletěl do Moskvy už v neděli a domluvil přístup do výškové budovy těsně u stadionu.
Organizace na místě byla překvapivě přátelská. Místní Rusové německé výpravě připravili jednoduché občerstvení a podávali klobásy. V prázdném areálu vedle nich se hrála Liga mistrů, o pár desítek metrů dál šla kamera a byly slyšet pokyny trenérů. Několika fanouškům se přesto podařilo projít přímo na stadion, většina ale zůstala u oken a na terase kancelářské budovy. Výhled byl dostatečný, emoce skutečné a bavorská skupina si odpoledne proměnila v improvizovaný výjezd s výhledem na hřiště. Bayern vyhrál 1:0.
Tahle improvizace vystihuje, jak hodně jsou zahraniční výjezdy o vynalézavosti a komunitě. Letecké lístky měli fanoušci koupené hned po nalosování skupin a až následně přišla informace o uzavřeném stadionu. Mnohé letenky a hotely nebyly vratné. Po stovkách eur za cestu, dny dovolené a velká očekávání – a pak zákaz. Těžko se smiřujete s tím, že trest pro domácí klub dopadl hlavně na hosty.
UEFA, dvojí metr a dopad na cestující fanoušky
Club Nr.12, největší fanouškovské sdružení Bayernu, proto kritizovalo nejednotnost rozhodnutí. Připomněli, že v minulosti UEFA uměla udělat výjimku: fanoušci Schalke v roce 2013 na PAOKu se do hlediště dostali, i když platila uzávěra; podobně severoirští příznivci v roce 2011 při zápase se Srbskem. Jak se tedy určuje, kdy je sektor hostů úplně prázdný a kdy ne? Předpisy jsou přísné, ale výjimky se v historii objevily. Pro lidi, kteří se staví proti rasismu a diskriminaci – a právě tak se dlouhodobě prezentuje bavorská komunita – je to hořká pilulka.
V pozadí je standardní disciplína UEFA: systém kolektivní odpovědnosti, kdy klub nese důsledky za chování vlastních fanoušků. Stupnice trestů sahá od pokut přes částečné uzávěry sektorů až po úplné zavření stadionu. Myšlenka je jednoduchá – motivovat kluby, aby si pořádek v hledišti pohlídaly. Vedlejší efekt? Na prvním místě to odnesou lidé, kteří s incidenty nemají nic společného, ale už zaplatili cestu přes půl Evropy.
Podobné příběhy zná fotbal dlouho. Když se zavře stadion, fanoušci hledají bod s výhledem: střechy hotelů, kopce nad arénou, balkony v bytovkách, jeřáb za brankou. V Moskvě to vyšlo s kancelářskou budovou. Byla to legální šedá zóna – nikdo neporušil zákaz vstupu do areálu, nikdo nelezl přes plot. Byla to kreativní odpověď na plošný trest, který nebere ohled na už rozjeté cestovní plány.
Co to říká o fanouškovské kultuře? Že vůle být u týmu, i když jen „vedle“, je obrovská. Že kontakt s místními často prolomí bariéry, které vytvářejí politiky a předpisy. A že fotbalová vyhláška se občas střetne s realitou na asfaltu: s low-cost letenkou, hotelem zaplaceným předem a kamarády, se kterými nechcete přijít o víkend. V Moskvě se z trestu stala historka – 18. patro, otevřená okna a výhra 1:0.
UEFA si z takových situací může vzít dvě věci. Zaprvé, plošné uzávěry mají reálné dopady mimo klub, který trest dostane. Zadruhé, při existenci rozumných a bezpečných výjimek (třeba pro omezený sektor hostů pod dohledem) se dají minimalizovat škody na straně nevinných návštěvníků. V Moskvě to vyřešila iniciativa fanoušků a vstřícnost místních. Je otázka, zda by příště neměla řešení nabídnout i organizace, která trest vyhlašuje.
