Jan Kanyza, jedna z nejvýraznějších postav české herecké scény a malíř, prošel v uplynulém roce tím nejtěžším zkouškám. Herec, který na konci roku 2025 skončil v nemocnici s padesáti procenty šancí na přežití, se právě vrátil do veřejného života. Nevrátil se ale jako ten, koho jsme znali z pláten nebo divadelních prken. Vrátil se jako muž, který musel znovu objevovat radost z každého kroku.
Příběh začal na podzim loňského roku. Jan Kanyza, 78 let, kolaboval doma. Příčina? Infekce, která ho uvrhla do stavu, ze kterého lékaři nedokázali slíbit návrat. Byl převezen do Nemocnice Na Františku v Praze. Tam čekal dlouhé dny v bezvědomí. Jeho manželka Žofie a dcera Bára trávily u jeho lůžka až deset hodin denně. Lékaři jim otevřeně řekli: Počítejte s tím nejhorším. A on překvapil všechny. Přežil.
Z komy zpět do reality: Těžká cesta za pohybem
Není to jen o přežití. Je to o tom, co přišlo potom. Kanyza ztratil značnou část tělesné hmotnosti. Muž, který byl vždy samostatný, se stal závislým na pomoci blízkých. První krůčky byly bolestivé. Chodil s chodítkem. Pak s berlí. Teď, když mluvíme, jde sám. Bez podpory. Ale nohy mu stále připomínají, že nic není zadarmo.
„Nakonec jsem se znovu učil chodit,“ řekl pro média s úsměvem, který skrýval týdny bolesti. Jeho manželka Žofie byla podle zdrojů z okolí „úplně zničená“. Každodenní návštěvy v nemocnici, strašlivé prognózy, ticho kolem. To všechno patřilo k ceně, kterou rodina zaplatila za jeho život. Dnes už je jinak. Kanyza se stáhl do svého oblíbeného chalupářství v Podkrkonoší. Tam, kde vzduch voní jehličím a čas plyne pomaleji, hledal síly k novému startu.
Fotografie jako terapie: Výstava Mon Paris v Znojmě
Když se herci stáhli do pozadí, nastoupili umělci. Kanyza nikdy nenapustil, že je jen herec. Maluje. Fotí. A právě fotografie ho teď táhnou zpět mezi lidi. Spolu s dlouholetým přítelem a fotografem Milošem Schmiedbergerem otevřel výstavu Mon ParisLoucký klášter v Znojmě.
Bylo to poprvé, co se po vážných zdravotních potížích ukázal veřejnosti. Deník Frekvence 1 popisoval, jak vypadal: Veselý, komunikativní, ale opatrný. Každý schod byl pro něj výzva. „Cesta sem byla příjemná, protože Miloš má klimatizaci v autě, ale ty schody… já jsem špatnej na nohy, to je celý můj problém,“ prohlásil s typickým nadhledem. Nebylo to sténání. Bylo to konstatování faktu. Člověk, který si uvědomuje své limity, ale nechce se jim podvolit.
Hlavní fakta příběhu Jana Kanyzy
- Zdravotní krize: Kolaps na podzim 2025 způsobený infekcí, následná kóma.
- Šance na přežití: Lékaři udávali pouze 30% pravděpodobnost úspěchu.
- Rekonvalescence: Znovu se učil chodit, postupně přešel od chodítka k samostatnému pohybu.
- Návrat do práce: Otevření výstavy Mon Paris v Louckém klášteře (srpen 2026).
- Umělecká činnost: Kombinace malířství a analogové fotografie bez digitálních úprav.
Přátelství pevnější než čas: Cesta od Mongolska k Paříži
Vztah mezi Kanyzou a Schmiedbergerem není novinkou. Začal v roce 1972 při natáčení filmu Cesty mužů režiséra Iva Tomana. O tři roky později, v roce 1975, spolu jeli do Mongolska natáčet film Ve znamení Tyrkysové hory. „Spali jsme společně v jurtě a na natáčení jezdili na koních,“ zavzpomínal Schmiedberger. Taková přátelství se dnes už skoro nerodí. Drží i v době, kdy jeden z nich leží v nemocnici a druhý ho navštěvuje každý den.
Idea společné výstavy visela ve vzduchu roky. Schmiedberger ji vytrvale prosazoval. Když pak navštívil Kanyzu na chalupě a uvidil jeho snímky z Paříže, bylo jasno. „Ovšem ukecával jsem ho pro společnou výstavu několik let,“ přiznal fotograf. Výsledek? Pohledy dvou mužů na jedno město. Kanyza fotí na film, bez retuší. „Tak, jak jsem to zmáčkl, tak to vyšlo a víc jsem nechtěl. Mám rád syrovou reportážní dokumentární fotografii,“ vysvětlil svůj přístup. Je to autentické. Syrové. Jako on sám.
Konec herecké éry, začátek nové kapitoly
Je důležité si uvědomit kontext. Jan Kanyza oficiálně ukončil hereckou kariéru v roce 2022, kdy slavil 75. narozeniny. Tehdy řekl: „Tuto kapitolu jsem uzavřel.“ Nenechal se zlomit únorem, ani změnou trhu. Prostě odešel. Teď, tři roky poté, co se zdálo, že jeho profesní život skončil, se objevuje znovu. Ne jako herec, ale jako tvůrce. Maluje obrazy, které jsou žádané. Připravuje další výstavy. „Malování a příprava výstavy mi dodávají elán do života,“ říká. Síly už nemá tolik jako dřív, ale vůle ano.
Lidé, kteří ho potkali v roce 2026, byli šokovaní. „Jak strašně pohubl, doslova mizí před očima,“ psali komentující. Ale ten pohled byl klamný. Pod hubnutím se skrýval boj. Boj, který vyhrál. Dnes ví, že musí na sebe dávat větší pozor. Že tělo už neodpouští chyby mladosti. Ale zároveň ví, že má důvod žít. Dcera, manželka, přátelé, plátna, fotoaparát. To vše ho drží nad vodou.
Co bude dál? Kanyza nechce zemřít. Řekl to přímo. Užije si život, pokud mu zdraví dovolí. A ono zatím dovoluje. Pomalu, krok za krokem, ale dovoluje. Pro fanoušky, kteří ho pamatují z seriálu Hospoda nebo z filmů Jaroslava Papouška, je to zpráva, která zahřeje u srdce. Hvězda nehasne. Jen svítí jiným světlem.
Často kladené otázky
Jaká byla přesná diagnóza Jana Kanyzy?
Oficiální diagnóza nebyla detailně specifikována, ale zdroje shodně uvádějí, že šlo o těžkou infekci, která vedla ke kolapsu a následnému pobytu v bezvědomí. Média spekulovala o mrtvici, ale ta nebyla potvrzena. Hlavním problémem byla celková oslabenost organismu a nutnost rekonvalescence motorických funkcí.
Kde a kdy proběhla vernisáž výstavy Mon Paris?
Vernisáž výstavy Mon Paris proběhla 1. srpna 2026 v Louckém klášteře ve Znojmě. Akce byla součástí festivalu Photo Art Fest Znojmo 2026. Výstava prezentuje díla Jana Kanyzy a Miloše Schmiedbergera a potrvá do 29. srpna 2026.
Proč Jan Kanyza ukončil hereckou kariéru?
Jan Kanyza oznámil konec herecké kariéry v roce 2022 při svých 75. narozeninách. Uvedl, že tuto kapitolu uzavřel kvůli únavě a změnám v hereckém prostředí, nikoliv primárně kvůli zdravotním problémům. Zdravotní komplikace přišly až tři roky po tomto rozhodnutí, což ukazuje, že odchod z herectví byl plánovaný a nezaviněný akutní nemocí.
Jak vypadala rekonvalescence Jana Kanyzy?
Po propuštění z nemocnice nemohl Kanyza chodit. Nejprve používal chodítko, poté berle. Postupně získával kondici a samostatnost. Velký úbytek váhy a svalové hmoty činily návrat k běžnému životu velmi náročným. Klíčovou roli sehrála péče manželky Žofie a psychická podpora z rodiny, která mu pomohla najít motivaci k dalšímu tvoření.
Jaký je styl fotografie Jana Kanyzy?
Jan Kanyza preferuje syrovou, reportážní a dokumentární fotografii. Snímky pořizuje na klasický filmový pás a zásadně je nepodrobuje digitálním úpravám. Jeho motto zní: „Tak, jak jsem to zmáčkl, tak to vyšlo.“ Tento přístup odráží jeho osobnost – upřímnost a odmítání falešných idealizací reality.
