srpna, 21 2025

Sníh v dubnu, řeka a střevíčky: jak se točí vánoční pohádky

Veronika Khek Kubařová v otevřeném rozhovoru pro LifeeTalk přiblížila, co všechno se skrývá za idylickým světem českých vánočních pohádek. Mluví o mrazu, stresu i o tom, jak se romantika natáčí na povel. Zároveň připomněla, že Tajemství staré bambitky 2 se vrací na obrazovku 26. prosince v 15:35 na ČT1.

Nejvíc ji prověřilo pokračování Bambitky. Štáb plánoval jarní exteriéry, ale přišel návrat zimy. „Přijela jsem a chumelilo,“ popsala. Hned první obraz: ven z bečky uprostřed řeky, k tomu lodičky na břehu, pod šaty termo prádlo a dech, který se měnil v páru. Zastavit se moc nešlo, termíny tlačily. Herci i štáb se třásli zimou, mezi klapkami se zahřívali pohybem a produkce distribuovala deky a teplé nápoje, aby se natáčení nezastavilo.

Mráz byl jen část příběhu. Natáčení probíhalo během pandemie, takže mimo záběr panoval přísný režim. Testy, respirátory, minimum lidí u kamery, kratší schůzky, rychlé přesuny. Každá scéna musela vyjít na první dobrou, protože jakékoli zdržení znamenalo další kolečko organizačních komplikací. „Čas nebyl luxus, ale měna,“ shrnuje atmosféru z placu.

Nečekaný protivník? Kostým. Krinolíny, vrstvy sukní, korzety, šněrování. Na pohled pohádka, v praxi logistika. Herečka s úsměvem říká, že jít v tom na toaletu je akce na malý tým. Garderobiérky, špendlíky, háčky a přesný postup, aby se všechno vrátilo do stejného tvaru. Nohy v podpatcích mezitím dělají stabilitu na trávě, kamení nebo dřevěných lávkách. Když do toho fouká a teplota padá k nule, je to zátěžový test.

Romantika? Na plátně vypadá samozřejmě, ale vzniká technicky. Kubařová popisuje, že polibky se choreografují kvůli kameře i světlu. U jedné scény se vášeň rozjela víc, než bylo žádoucí. Režisér Zdeněk Troška, s nímž spolupracovala u jiné pohádky, proto záběr zarazil. „Bylo to legrační i trochu trapné, ale hlavně poučné,“ říká. Který z filmových princů líbal nejlépe, neprozradila. Jen dodává, že každý má jinou techniku a tempo a že před kamerou je nejdůležitější rytmus a přesnost, ne spontánnost.

Tradice vánočních pohádek a návrat Bambitky na obrazovku

České pohádky o svátcích jsou rituál. Diváci je chtějí každoročně znovu, i s vědomím, že za kouzelnými kulisami byl záběr často vykoupen zimou a improvizací. Bambitka 2 se proto na ČT1 vrací ve chvíli, kdy rodiny usedají k televizi po štědrovečerním maratonu a hledají pohodové odpoledne. Přesný čas vysílání: 26. prosince v 15:35. A ano, při bedlivém sledování lze zahlédnout drobnosti pro zasvěcené – páru od úst, zčervenalé tváře, opatrnou chůzi v terénu.

Kubařová přiznává, že stát se tváří vánoční pohádky byl dětský sen. Vidět se pak o svátcích na obrazovce vedle klasik, na kterých sama vyrostla, je pro ni satisfakce. Zároveň ale zdůrazňuje, že cesta k hotovému filmu je často mnohem drsnější, než se zdá: dlouhé čekání v zimě, opakované záběry kvůli počasí, ztuhlé ruce při držení rekvizit, rychlé převlékání v provizorních podmínkách.

Proč štáby míří s pohádkami do exteriérů v dubnu? Krajina zelená, stromy raší a záběry působí svěže. Jenže příroda nečte plán natáčení. Stačí studená fronta a z „jarního háje“ je zasněžená louka. V takových chvílích rozhodují zkušenosti. Přeskládat pořadí scén, vymyslet záběry zblízka, aby nebyl vidět sníh, nebo zůstat u původního plánu a bojovat s počasím. Tady vyhrála vytrvalost a disciplína celého týmu.

Když do hry vstoupí honosné kostýmy, vzniká zvláštní paradox: obraz vyžaduje lehkost a půvab, ale uvnitř šatů se herci potí, mrznou a řeší mechaniku pohybu. Sukně nesmí zavlát špatným směrem, korzet je nutné dotáhnout tak akorát, aby držel tvar, a šperky se nesmí zachytit o látku. Kostyméři a rekvizitáři tak fungují jako záchranná služba – rychlé opravy mezi klapkami, zahřívací polštářky, náhradní rukavice do kapsy mimo záběr.

Zmínka o Zdeňku Troškovi připomíná, jak funguje režie rodinné pohádky. Drží tempo, hlídá jemný humor a nepřekročitelnou hranici „pro všechny“. Když je polibek moc dlouhý nebo vášnivý, scéna ztrácí lehkost. Stopka od režiséra tak není o přísnosti, ale o tónu příběhu. Výsledek musí být hravý, srozumitelný a bezpečný i pro nejmenší publikum.

Fanoušci pohádek rádi hledají drobné „easter eggy“. Kubařová svým vyprávěním vlastně nabízí návod, na co se při repríze dívat. Na jemné signály počasí, na promyšlenou choreografii polibků, na to, jak si herci pomáhají, aby iluze držela pohromadě. Právě ten kontrast mezi náročným natáčením a lehkým výsledkem dělá z českých pohádek vánoční stálici.

Až tedy na Štěpána usednete k televizi, Bambitka 2 nebude jen pohádka na kulisu. Bude to i příběh o štábu, který snášel sníh v dubnu, o herečce, která lezla z bečky do ledové vody v lodičkách, a o jedné stopce polibku, která zachránila správnou míru romantiky. A přesně to je kouzlo, kvůli kterému se k těmhle filmům vracíme.